V půl deváté nás hospodář volal. Nu rybjata iďom v baňu. Baňu má vesměs každý vesničan. Je to malý domek, kde je kotel asi na dvě stě litrů, postaven jako náš sporák. V troubě plno velkých kamenů, když jsou rozpáleny, nalije na ně vody a má parní lázeň. V koutě jsou vysoké schody, vydržeti v té páře u stropu dokáže málokdo. Pak mají malé březové metličky, s listím kterými tělo šlehají. Každý z nás červený byl jako rak. A nakonec nás polil studenou vodou, což po tom horku moc přijemné není. Potom jsme odpočívali v lázni, až jsme schládli. Vyšli jsme z lázně jako znovuzrozeni. Na té vesnici jsem byl pouze po dva dny.

Přijeli pro mne se sáněmi, v nichž byla zapřažena trojka (tři koně). Majitelka kina dostala totiž povolení pro těch 7 hudebníků a pro nás poslala. Nerad jsem se loučil s kamarády, dosti se mi tam líbilo. Všichni mě však nutili, obzvláště Kučera, který ruský život znal, jen abych jel, že tam budu míti krásný život. Také skutečně. Přijeda do Omska (Tam jsme jeli rychle, zpět ještě rychleji), přijel jsem poslední. Všichni již tam byli. Naše zaměstnavatelka (vdova) koupila každému černé šaty, dvoje prádlo, kožich a vysoké boty s galošemi. Znovu šli do lázně, staré rakouské šaty tam nechali a oblékli nové. Potom k holiči. Odpoledne k nástrojaři pro hudební nástroje si sami vybírali (klavír tam byl (2 housle, viola, basa, klarinet a flétna). Na druhý den byla zkouška a hned večer jsme hráli při předstávení. Každý den byly dvě představení. Jedno ve 4 hod a druhé v 8 hod . V neděli tři. Ve dvě, v 5 a v 8 hod. Bydleli jsme v kině. Platu měl každý 15 rublů (pozd. 18) a v poledne oběd. Později jsme měli každý svůj byt ve městě. Ve volných chvílích mohl každý jíti kam chtěl.

14. března 1915 neopatrností kinooperátora vyhořela kabina s aparátem a ten to svedl na nás, ačkoliv nikdo z nás tam nevkročil. Přes protest majitelky, která se nás zastávala, nás odvedli a zavřeli na 10 dní. Nikdo z nás tam však 10 dní nebyl. Poněvadž jsme již Ruse znali, že neumějí čísti, každý měl nějakou bumášku (my měli propustky pro kino) šli jsme branou ven. Na dotaz u brány, kuda pošel ukázal každý papír, strážný mávl rukou a byli jsme venku. Ovšem že jsme nešli všichni najednou. Do kina jsme však již nešli. Každý si vyhledal práci sám. Já jsem byl zaměstnán v piovaře u Čistjakova se mzdou 15 kop. denně při plnění lahví fruktovou vodou (sodovky). Později v pivovaře Bavaria, kde byl sládek Čech, jako plotník (tesař), a dělal bedničky na sodovky. Denní plat byl 50 kop. Bydlel jsem s jedním kamarádem za 3 ruble měsíčně s obědem. Tam jsem byl až do zimy. Při opravě podlahy u majitele pivovaru tento se mne tázal,

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25