Těchto galerii je okolo jezera 38. Celá objižďka kolem jezera je 160 km a trvá 4 hod. Poněvadž jsme vyjeli ráno, měli jsme krásnou podívanou. Poslední tunel byl uprostřed vyhozen do vzduchu a zasypán samozvancem Semjonivem, který nechtěl propustit naše části na východ. Byl zbořen v délce 60 m. Trvalo to 26 dní, než byl vyšistěn, ačkoliv se pracovalo z obou stran. Projeli jsme Čitou, Pograničnou,stanicí Mandžuria a všemi městečky, nežli jsme přijeli do Charbinu. Všude, kde jsme stáli, vyzval nás Švejda, kterému bylo Antonín (říkali jsme mu Tonda) do nádražní restaurace, kde jsme hráli až do odjezdu vlaku.

Přijeli jsme do Charbina večer, a Tonda nás zavedl do pivovaru, kde byl znám se sládkem Zmrzlým na nocleh a  kde jsme po dobu pobytu v Charbinu bydleli. Hned první nás Tonda překvapil. Doposud jsme vlastně nevěděli, co v Charbinu dělá. V noci jsem se probudil a milý Tonda sedí u stolu, na stole plno rublů. Tonda páral vatový kabát a zašité peníze pokládal na stůl. Když viděl, že nespíme, lekl se, ale hned nám vysvětloval, že přijel na nákup potravin pro čsl. armádu a proto prý byl rád, že jsme jeli s ním, poněvadž se o peníze bál. Za zlé jsme mu to neměli, neb po celou cestu za nás vše platil a co jsme vyhráli, jsme měli k dobrému, takže po příjezdu do Charbinu jsme měli každý přes 200 rublů v kapse. Také teď nás prosil abychom, až koupíme nástroje, neodjížděli a počkali na něj. Za 14 dní bude s nákupem hotov a vezme nás zase zpět. Pak nám obstaral hru v kavárně. Ráno jsme šli k nástrojaři. Byli tam dva. Skutečně tam bylo nástrojů dosti a co zvláštního. Vesměs vše od Červeného z Hradce a smyčce od Liedla z Brna. Koupili jsme vše, co nám kapelník napsal a mimo to každý pro sebe nástroj. Příjda do pivovaru, překvapil nás Tonda znova. Prý jeden žid by chtěl, aby mu provezl zboží přes hranice do Irkutska. On prý s tím nechce nic mít. Kdybychom však chtěli (ale on o tom nechce nic vědět) dostaneme každý 2000 rublů. Ovšem že jsme souhlasili.

Večer jsme šli hráti do šantánu (od 8 hod večer do 4 do rána) a když jsme přišli přede dnem domů již tam vše židák dovezl. My jsme jej vůbec neviděli a neznali. Jen peníze každému 1000 rublů tam nechal. Později přivezl ještě další zboží. Bylo to vše ve zvláštních koších, asi jako slaměné klobouky, do kterého se vešlo 100 kg. V každém koši bylo jiné zboží. Chinin, kokain, opium, hedvábí, hrací karty, knoflíky, toal.mýdlo, voňavky a j. věci. Každého byl vždy velký tucet. Vždy 12 krabiček a v každé 12 lahviček. V šantanu jsme hráli 3 týdny za plat 40 rublů za den, mimo co nám hosté dali.

15    16    17    18    19    20    21    22    23    24    25