Náš velitel na mne volal německy, vo hin-kam? Povídám na latrinu. Ale hned ať jste zpět. Šel jsem za stodolu, tam se vtlačil do plevníku, zabalil se do deky a usnul. Spal, až nás vzbudil nějaký velký rámus. Byli to Rusové a hnali se po silnici. Najednou se stočili a postavili děla za stodolu a v pěti minutách už stříleli ku Krakovu. Ne však dlouho, po půl hodině, jak rychle přijeli, tak rychle odjeli, aniž jim napadlo podívat se do stodoly. Byly 4 baterie po 8 dělech. Pak vše utichlo i střelba. Až v 10-11 hod. Před polednem nový rámus na silnici. Ruské kuchyně v plném trysku přijely ke stodole, ve které jsme byli. Bylo nás tam přes dvacet. Byli jsme dostrašeni, pěkně potichu. Jakmile se však počala šířit vůně polévky, některý vystrčil hlavu, Rusové jej zhlédli a jako když do vrabců střelí, v okamžiku byli pryč. Za chvíli však přišli s nějakým důstojníkem. Ten na nás volal po rusky, abychom vylezli. Napřed jsme vyhodili pušky a pak`vylezli sami. Prvně se nás ptal co jsme zač, když jsme mu řekli, že jsme Češi, řekl molodci a každému podal ruku. Pak jsme dostali oběd jaký již jsme dávno neměli. Každý dostal 3 kg chleba, čtvrť kila hov. masa . hovězí polévku a černou kaši. Kuchaři pak od nás pak kupovali torny, řemenové pásy a feldflašky. Mimo patrony a pušky nám nic nevzali. Kdo měl hodinky za 5-6 korun,dostal 15-20 rubů. Pak nám dal velitel Rusů bumášku (papír), tuto nesl vpředu jeden zajatec a beze stráže nás poslali dozadu. Teď jsem litoval, že jsem nezůstal hned v Poličné vzadu a nedal se zajati. Po celých 6 dní, co jsme šli zase k Ivangradu, potkávali jsme spoustu vojska (To již jsme šli se stráží). Tam nás naložili do vagonů. Užasli jsme, kolik bylo všude vojska. A ty ohromné zásoby mouky a všeho. Vše pod širým nebem, pouze velkými plachtami přikryté.

Po celou cestu jsme měli strážné velmi dobré. Nějaky Kučera ze Ptení, který byl v Baku 6 let a uměl rusky, stále s nimi mluvil a nám to překládal. Jakmile nás dali do vagonu, již nás nepustili ven. Když nám celý den nedali nic jíst, ani vody, Kučera zavolal jednoho výrostka a dal mu dvě polní lahve , aby nám donesl vody. Ten láhve vzal a s nimi utekl. Potom Kučera prosil stráž, aby nám dovolili jíti pro vodu. Vodu nám pak přinesli. Později chodili jsme s Kučerou pro vodu sami. Jídlo však jsme nedostali po dva dny, co jsme stáli v Ivangradě. Až těsně před odjezdem dostal každý 10 kopějek, prý na bulky (rohlíky). Zdálo se nám to málo. Když jsme však šli potom na bazar (z každého vagonu 2) pro uzeninu a chleba, tu jsme viděli že těch 10 kop. nám stačí na 3 dny.

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25