nepůjdeme. Také za vesnicí, kde byla řada stohů, většina pluku se rozběhla hledati nocleh na vlastní pěst. U prvního stohu však již stojí houf a křičí nelez sem, nás je tu plno. Klopýtám k druhému, třetímu, čtvrtému, pátému, všude to samé. Jdu dále a konečně přicházím k nějaké samotě. Obešel jsem ji dokola a vidím ve vnitřku plno vojska. Jdu tedy přímo na zadek do chléva. Otvírám dvéře. Nelez sem je nás tu plno. Nedbám. Vtlačil jsem se dovnítř a do kouta a tak, jak jsem mokrý hned usínám. Teprve ráno jsem viděl, že tam nebylo plno pouze dva četaři, právě od našeho pluku spali v koutě proti mě. Byl jsem pěkné zticha a po chvíli usnul opět, až mne někdo budil a že prý jsem mu ukradl plášť. Po delší hádce, ptám se: Kde jste ho měli? Prý si jej dal usušit krávě na hřbet. Podívám se pod kravičku a ejhle, plášť tam byl, ale v jakém stavu. Zašlapán do kravinců, takže v tom přítmí jej ani vidět nebylo. Ukazuji jej četaři. Po hromobití, které se svezlo na kravičku nařídil mi, abych mu jej očistil. Snad kdyby to byl Čech, byl bych to udělal, ale Němci? Ani za nic. Vzal jsem plášť na vidle a poněvadž jsem byl ustrojen, vzal i pušku a venku hodil plášť pod okap a hajdy pryč.

Vyjda od samoty, tak asi půl km, měl jsem pěknou podívanou. Kam člověk pohlédl, samé vojsko. Nešlo však po cestě (tam stáli důstojníci a zastavovali každý svou část, chtějíce jíti ve čtyřstupu) nýbrž napříč přes pole, po dvou, po čtyřech, jak se kde sešli kamarádi. Tak jsme šli až do večera. Všude jsme se ptali, kde je 54. pluk. Nikdo nevěděl. Až ve vesnici Malá Réčka našli jsme náš trén. Bedřich Vinkler (kovář ze Sušic) od trénu nám řekl, že za vesnicí na louce je naše komando a v druhé vesnici náš pluk. Pluk tam však nebyl, nýbrž trosky pluku. Ze 2800 mužů tam bylo něco přes 300 mužů. Z Olomouce nás jelo 4000. Celé 4 dny trvalo, než se sešla část mužstva a mnozí ani nepřišli, válčili na vlastni pěst za frontou. Tyto pak proháněli polní četníci. Když jsme přišli ku pluku, okamžitě byla prohlídka konzerv (zásobní porce) Tyto byly již dávno snězeny, ukázaly se však prázdné plechovky zdravým dnem a bylo dobře. Zásobování bylo pramizerné. Na pět dní jsme dostali půl bochníku chleba. Ten jsme za den snědli a další dny hladověli. Poddůstojníci však dostávali na pět dní dva a půl bochníku. Co kdo kde mohl, tak jídlo kradl. Bydleli jsme na louce pod stany.

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25