Na tomto ostrově trvala zastávka 3 dny a my v autokarech, prohlédli si město a ohromné přírodní parky s tropickými stromy a květenou. Zvláště nás překvapil jeden, který měl v obvodu 40 m a do jeho vnitřku nás vešlo 30. Po vysvětlení průvodce, že tomu stromu po 10 letech původní kmen uschne a zapustí kořeny převislé větve (asi jako smuteční vrba) a po dalších letech je to jako obrovský kmen s vnitřkem prázdným, jsme se tomu už nedivili. Před námi byl nejhorší kus cesty a sice z Colomba do Adenu. Trvalo to 16 dní a po celou cestu bylo takové vlnobití, moře rozbouřené, že všichni proklínali. Loď se houpala jako skořápka do předu, do zadu tak, že lodní šroub se každou chvíli točil ve vzduchu a otřásal lodí, že se zdálo, že se rozpadne. Vše, co nebylo přišroubováno, tančilo sem a tam a některý legionař chtéje svůj kufr udržeti na místě se válel po zemi. Bylo nás však málo, kteří měli o své kufry zájem. Povětšině leželo vše zdecimované mořskou nemocí. To vlastně žádná nemoc není, jen člověk stále a stále zvrhuje. Jakmile se moře uklidní, je po nemoci. To se stalo ,když jsme po 10 dnech přijeli k ostrovu Sokotka, který zachycoval vítr, který tak moře rozkýval. Jakmile jsme jej minuli, začalo to nanovo až do Adenu.

Přístav Aden je vlastně v pustině. Okolní kopce jsou úplně bez stromů, ani tráva tam neroste. Za přístavem na kopci postavili Angličané cisterny na destilovanou vodu, kterou berou z moře, poněvadž tam žádné zemni prameny nejsou. Také jest ta voda velmi drahá. Každá loď jen v nejnutnějším případě o ni požádá.

Z Adenu do Port Saidu byla plavba nejklidnější. Moře klidné jako zrcadlo. Jenže ve dne bylo takové horko, že se člověk potil, jako když ho vodou poleje. Na obou březích Rudého moře byl žlutý až do červena drobounký písek. Sebemenší vánek přinášel tento písek nad moře ,což se zrcadlilo u břehu ve vodě, že se zdála červená. Od toho ten název Rudé moře. Malá zastávka byla v Suezu, přístavu na počátku Suezského průplavu. Tam jsme se někteří přihlásili na zájezd do Kahiry, k prohlídce města, okolních pyramid a různých po poušti roztroušených z kamene vytesaných sfing. Každý z nás obdivoval tyto stavby postavené z kvádrů, pár desítek centů těžkých, jak asi je sem dopravovali a odkud, když daleko široko v okolí žádná skála není. Zvláště jsme obdivovali jednu hlavu v písku stojící, která je 20 m vysoká (asi) a zdá se, že jest z jednoho kusu.

15    16    17    18    19    20    21    22    23    24    25