K tomu večeři. Za tři týdny jsme měli každý z nás 1300 rublů ze hry. Poslední týden jsem s nimi již nehrál. Poněvadž Švejda nedostal v Charbinu koupiti cukr, odjel jsem s ním na jeho žádost do města Čančunu, 300 km k Mukdenu japonského to města (v Čině ,byli tam však vesměs Japonci).

Tam se mi stala zvláštní příhoda. Když jsme přijeli do Čančunu, obstoupili vlak japonští vojáci a všichni předkládali papíry. Já žádný papír neměl mimo póvolení k jízdě do Irkutska. Ačkoliv se Švejda přimlouval, že jedu s ním, nepomohlo. Musel jsem zpět do vlaku a prý do Charbina nazad. Já sice do vlaku vlezl, druhou stranou však vylezl zase ven a poněvadž z druhé strany nikdo nebyl, šel za stanici a šlapal do města, že snad Švejdu najdu. Nenašel jšem ho však, ale on našel mne. Když totiž vyšel ze stanice, šel do čínského hotelu a poslal tamního sluhu ku stanici, kdyby tam uviděl vojáka s lentočkou (červenobíla mašle na čepici), aby jej přívedl za ním. Jenže tento rusky ani česky neuměl a já zase ne čínsky. Mimo to jsem byl toho minění, že je to městský policajt, neb měl na prsou čislo 3 a jakousi uniformu a proto jsem se zdráhal jíti s ním. Když mne dotáhl k velkému domu s velkými dveřmi, po jejichž stranách byly dvě velké dřevěné tabule pomalované samými háďaty, popleskal mne po rameně a zmizel v domě a já utekl a ukryl se naproti za malým plotem. Za malou chvíli vyšel Švejda i s tím policajtem. Teď jsem se již nebál. Švejda mi pak vysvětlil, že je to zřízenec hotelu, tak jako u nás a že jej poslal za mnou, neb byl jist, že bez něj neodjedu. Večer byla čínská hostina. Pořádal ji Číňan jménem Sun-fan Čin, od kterého Švejda všechno zboží v Charbinu koupil a který s nim jel teď pro cukr. U hostiny jsme byli 4. Švejda, já, Sun-fan čin a číňan, od kterého koupili cukr. Tento mluvil pouze čínsky. Sun-fan-čin uměl rusky. Ačkoliv byla hostina velmi bohatá a pestrá, ani já ani Švejda jsme se nenajedli. Vidličky, nože, lžíce tam neměli. Těmi jejich hůlečkami nám to nešlo. Nikdo nám neposluhoval, vše bylo připraveno na velkém stole vejčitém asi 2 m dlouhém a 1 a 1/4 m širokém, na kterém byla mísa vedle mísy. Vše bylo na drobno rezsekáno. Hovězí maso, vepřové i uzené, salát s vejci pácovánými, které byly úplně černé. Hovězí polévka s makarony. Jedině tuto jsme snědli. Zkrátka jsme ji vypili. S masem s těmi hůlečkami nám to vůbec nešlo. Když si krásně do dvou hůlek to srovnal, nežli to donesl k puse, tak to bylo na zemi. A tak jsme šli od hostiny, bohaté a pestré nenajezení, ba hladní. Po hostině na naši žádost přinesl nám Sun-fan čin chleba a teprve teď jsme se najedli. Druhý den se nakládal cukr.

15    16    17    18    19    20    21    22    23    24    25