Za Bajkalem jsme již jeli bez překážky až do Mandžurska. Tam jsme měli incident s Japonci.
Totiž ne my, ale Rusové. Bylo to tak. Přijel expresní vlak s Japonci provázený ruskými železničáři. Tito Japonce v lásce neměli
a nechtěli s nimi dále jeti. Japonci je k tomu nutili. Když železničáři odmítli, tak je zavřeli do vagonu a postavili
k němu jap. stráže. Když pak je večer Japonci odváděli do města, hodili mezi jap. vojáky ruští žel. zaměstnanci 3 ruční granáty.
Za malou chvíli počali střílet z města na nádraží a železničáři ze stanice do města. Při tom byli v našem
vlaku zabiti dva legionáři. Nakonec jsme to odnesli my. Japonci nás obvinili, že jsme Rusům dali granáty a pušky. Ti zase nám měli
za zlé, že jsme jim proti Japoncům nepomohli. Ačkoliv Japonci nám to neřekli, pozvali ještě dva vlaky Číňanů, obsadili okolní návrši a pak
nás přišli odzbrojit. Po dvoudenním vyjednávání, byl jim odevzdán pancéřový vlak Orlík a 25 000 ručních granátů. Později
v Charbině byl nám tento vrácen a ruční granáty zaplaceny.
Pak již nebylo žádných překážek a 20. května 1920 přijeli jsme do Vladivostoku, jedni z posledních. Vladivostok je velmi
pěkné město, roztažené kolem zálivu po obou stranách, v délce 6 - 8 km. Přístav je hluboký, že i největší lodi
mohou přistávati přímo u břehu betonem ku přistání upravenému. Tam jsme čekali na loď celý měsíc. Konečně přijela loď jménem
Logan, která nás měla odvézti domů. 19.6. začalo naloďování a trvalo až pozdě do večera. Naloděno bylo 3400 legionářů.
Posádka lodi byla 200 mužů. Bylo to malé město s elektrárnou, pekárnou a hotely, trafikou a t. d . Délka lodi 180 m,
šířka 20 m, vyška 18 m.
20. června ve 4 hod. ráno, za zvuků hudby a zpěvu hymny vyjela loď z přístavu. Měli jsme však smůlu. Velká mlha a špatná
práce lodivoda zavedla naši loď na píštinu. A tak za půl hodiny po výjezdu stáli jsme zabořeni předem lodi 4 m
v písku. Ani zpáteční pára, ani dva pomocné parníky nás vytáhnout nemohly. Nezbylo nežli ze předu lodi náklad vyložiti a pak již to
šlo. Tak jsme vlastně vyjeli až večer. Teď jsme byli na širém moři. Dokola nic než voda a voda. Poněvadž loď vezla zároveň i poštu,
měla malé zastávky. V Japonsku Osaka Jokohama, pak Hong - Kong, Šanghai. První větší zastávka byla v Singapůru. Trvala dva dny
a tři noci, loď brala uhlí a vodu. Příští zastávka byla na Ceylonu ve městě Colombo. Zde naši fotbalisté sehráli zápas
s Angličany. Opomněl jsem se zmíniti o mořské nemoci, kterou jsme všichni prodělali. Vlasně to ani nemoc není. Vypadá to jako
na houpačce. Člověku se udělá špatně a krmí kačeny, dokud se moře neuklidní. Pak je po nemoci.
|