Z dějin jednoho rodu


 
                                               300 let rodu Jemelka - Jemelík s kořeny v Sušicích a okolí
 


Deník legionáře Františka Jemelky


Předchozí strana  
22.

 

Za Bajkalem jsme již jeli bez překážky až do Mandžurska. Tam jsme měli incident s Japonci. Totiž ne my, ale Rusové. Bylo to tak. Přijel expresní vlak s Japonci provázený ruskými železničáři. Tito Japonce v lásce neměli a nechtěli s nimi dále jeti. Japonci je k tomu nutili. Když železničáři odmítli, tak je zavřeli do vagonu a postavili k němu jap. stráže. Když pak je večer Japonci odváděli do města, hodili mezi jap. vojáky ruští žel. zaměstnanci 3 ruční granáty. Za malou chvíli počali střílet z města na nádraží a železničáři ze stanice do města. Při tom byli v našem vlaku zabiti dva legionáři. Nakonec jsme to odnesli my. Japonci nás obvinili, že jsme Rusům dali granáty a pušky. Ti zase nám měli za zlé, že jsme jim proti Japoncům nepomohli. Ačkoliv Japonci nám to neřekli, pozvali ještě dva vlaky Číňanů, obsadili okolní návrši a pak nás přišli odzbrojit. Po dvoudenním vyjednávání, byl jim odevzdán pancéřový vlak Orlík a 25 000 ručních granátů. Později v Charbině byl nám tento vrácen a ruční granáty zaplaceny.

Pak již nebylo žádných překážek a 20. května 1920 přijeli jsme do Vladivostoku, jedni z posledních. Vladivostok je velmi pěkné město, roztažené kolem zálivu po obou stranách, v délce 6 - 8 km. Přístav je hluboký, že i největší lodi mohou přistávati přímo u břehu betonem ku přistání upravenému. Tam jsme čekali na loď celý měsíc. Konečně přijela loď jménem Logan, která nás měla odvézti domů. 19.6. začalo naloďování a trvalo až pozdě do večera. Naloděno bylo 3400 legionářů. Posádka lodi byla 200 mužů. Bylo to malé město s elektrárnou, pekárnou a hotely, trafikou a t. d . Délka lodi 180 m, šířka 20 m, vyška 18 m.

20. června ve 4 hod. ráno, za zvuků hudby a zpěvu hymny vyjela loď z přístavu. Měli jsme však smůlu. Velká mlha a špatná práce lodivoda zavedla naši loď na píštinu. A tak za půl hodiny po výjezdu stáli jsme zabořeni předem lodi 4 m v písku. Ani zpáteční pára, ani dva pomocné parníky nás vytáhnout nemohly. Nezbylo nežli ze předu lodi náklad vyložiti a pak již to šlo. Tak jsme vlastně vyjeli až večer. Teď jsme byli na širém moři. Dokola nic než voda a voda. Poněvadž loď vezla zároveň i poštu, měla malé zastávky. V Japonsku Osaka Jokohama, pak Hong - Kong, Šanghai. První větší zastávka byla v Singapůru. Trvala dva dny a tři noci, loď brala uhlí a vodu. Příští zastávka byla na Ceylonu ve městě Colombo. Zde naši fotbalisté sehráli zápas s Angličany. Opomněl jsem se zmíniti o mořské nemoci, kterou jsme všichni prodělali. Vlasně to ani nemoc není. Vypadá to jako na houpačce. Člověku se udělá špatně a krmí kačeny, dokud se moře neuklidní. Pak je po nemoci.

 
 

Další          
1    2    3    4    5    6    7    8    9    10    11    12    13    14 

15    16    17    18    19    20    21    22    23    24    25


Zpět na
Zajímavosti, vzpomínky, cestopisy, osobnosti ...


© 2010, Sušice u Přerova, Karel.Jemelka@seznam.cz