Z dějin jednoho rodu


 
                                               300 let rodu Jemelka - Jemelík s kořeny v Sušicích a okolí
 


Deník legionáře Františka Jemelky


Předchozí strana  
14.

 

kluk jsem doma pomáhal strojníkovi Mikulikovi z Radslavic, který vždy po výmlatu čistil parní stroj, který stával u nás na malém humně. Na otázku kolik dostanu platu jsem užasl, když mi řekl, že 120 rublů. Co jsem vše zažil po 3 měsíce pobytu popisovat nebudu. Vypíši však jednu přihodu - mlelo se jako postaru. Každý sám. Mleči tam jezdili z okruhu 30-50 verst a stávalo tam vozů na dvoře, že tam neprošel. 40-50 telešek po 2-3 q obilí. Zaměstnanců nás bylo pouze 2 strojníci a 2 mlynáři. Jedni ve dne a druzí v noci. Rozuměli jsme tomu tak napolovic. Jednou v noci se nám stalo, ačkoliv mlýn obilí bral, mouku nedával. Mlynář totiž, jakmile se ozval zvonek na znamení, že je koš prázdný, zavolal následujícího, poklepal na rouru, kterou padala mouka a rouru zahradil, nežli se následující mleč přichystal k nabírání mouky. Pak si sedl na kavalec a dřímal až ho zvonek upozornil, že koš prázdný. Jenže v tomto případě mleč neměl mouku a již přišel druhý. Byla hádka. Mlynářský při mletí dřímal a nedíval se, jestli mouka se sype nebo ne a tak Rusovi nevěřil. Nežli se domluvili, zazvonil zvonek, mouky však zase nebylo. Teprve teď tomu mlynářský uvěřil a nastalo hledáni mouky. Po dvě hodiny jsme hledali závadu a nenašli. Až majitelův syn 14 letý, který také se přišel podívat a byl v papučich, ucítil něco pod nohou. Zvedl to a byl to klínek vypadnutý z řemenice. Teď jsme na to přišli. Ze šneku, který vyhrnoval mouku, z podosívadla vypadl klínek. Mlýn šel, vše se i točilo i kolečko na šneku, tento však stál a mouku nevyhrnoval a tato byla plná mouky. Ve dne by se na to přišlo brzy, při blikavém světle lucerny, od které bylo málo vidět, trvalo to tak dlouho. Teď následovaly chvalořečení a křižování, že mouka jest, neboť mysleli že je ve mlýně rarach a tak mnozí zažehnávajíce zlého ducha odejeli. Takových legrací bylo několik. Jednou se nám pohnula zabetonovaná mašina, pokazilo čerpadlo, satanáš ucpal komín a pod.

Po půl roce jsem odešel do Omska, když stávající majitel mlýn prodal z obavy, že mu ho bolševici vezmou. V Omsku hned jsme šli k uzenáři jménem Falke. A sice dílovedoucí Šeida uzenář, já, Fr. Kotas, Fořt řezník, jeden polák Sensky, a Slezák Karel. Ve dvou týdnech byly vuřty hotovy. Teď kdo prý to bude rozvážet? Kdo charašo znaje rusky gavarit? Prý Franc vše znait. Tak jsem začal rozvážet uzeninu po Omsku. Poprve jel se mou sám majitel, pak již sám. Byl to obchod velmi výnosný. Jenže náš zaměstnavatel vše prohrál v karty. V pondělí vždy se jelo na masný bazar na nákup masa.

 
 

Další          
1    2    3    4    5    6    7    8    9    10    11    12    13    14    15 

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25


Zpět na
Zajímavosti, vzpomínky, cestopisy, osobnosti ...


© 2010, Sušice u Přerova, Karel.Jemelka@seznam.cz