který tam byl od začáku (hudby) mne zavolal kap. Panocha, že bych mohl jeti já. Že by potřeboval 2 heligony, 2 křídlovky, trumpety, klarinety a zkrátka co tam bude, abych přivezl. Po domluvě, že sám jeti nemohu, neb by mě to mohl někdo ukrást cestou, vybral ještě tři. Vodrážku, Bernarda (kap. od Poláků) a Fojta. Dal nám 1800 rublů na nástroje a 50 rublů každému na cestu a volnou jízdenku na dráhu. Vzali jsme s sebou každý svůj nástroj. Dvoje housle, viola a kytara a po cestě si krátili dlouhou chvili a při tom hodně rublů vyhráli. Cesta trvala 28 dní, tak mizerně jezdily vlaky (asi 2500 km) následkem rozbitých mostů přes řeky, které jsou v Rusku velmi široké (1  -  1 a půl km). V Irkutsku však nástoje nebyly, neb naši již to vše vykoupilí pro voj. hudby. Koupili jsme pouze 2 klarinety a trubku B. Nástrojař nám však poradil jeti do Charbina, tam prý je všeho dostatek. Propustky jsme však neměli, při ruské negramotnosti jsme doufali, že tam dojedeme i bez voj. povolení. Po uložení nástrojů u nástrojáře v Irkutsku, jsme šli brzy ráno ku vlaku, který odjížděl ku Vladivostoku. Tento však byl tak namačkán, že tam pro nás nebylo vůbec místo a denně odjížděl pouze jeden a to ráno. Šli jsme zpět, že na zítřejší vlak nasedneme hned večer. Náhodou jsme potkali jednoho Čechoslováka v civilním kabátě s vojenskeu čepicí. Prý kam jedeme? Jmenoval se Švejda. Když jsme mu řekli že do Charbina pro nástroje, ptal se nás jestli umíme hráti (své nástroje jsme měli s sebou). Když jsme přisvědčili, slíbil nám, že nás vezme. Má prý ve vlaku svůj vagon a jsou prý tam jen dva. Šli jsme s nim do nádražní restaurace, tam jemu zahráli a za půl. hod již nás vezl na východ. Co vše jsme zažili po tuto cestu to vypisovati nemíním, byla by to zvláštní kniha, a skoro neuvěřitelná. Byli jsme mladí, svobodní a na nějaké to darebáctví vždy ochotni. Potom vojáci a za třetí v Rusku.

Hned za Irkutskem jsme přijeli k Bajkalskému jezeru. Je obklopeno ze všech stran dosti vysokými horami, pokrytými lesy. Ve stanici Sluďjanka byl prám s dvěma kolejemi na palubě, na kterém v rusko-japonské válce převáželi celé vlaky přes jezero. Celý vlak naráz. Na každé koleji půl vlaku. Jezero je v této části široké asi 60 km. Je-li jasno, je vidět krásně na druhou stranu. Cesta kolem Bajkalu jest jedna z nejkrásnějších za celou cestu přes Sibiř. Místy spadají okolní hory přímo do jezera. V takových místech jsou pro dráhu prokopány tunely, jichž je 52. Kde bylo třeba jen odkopati kus hory bez tunelu, jsou postaveny u jezera pilíře a vrch pilířů spojen s horou betonem a tyto nazvány galerie.

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25