Na svážení obilí byly zvláštní vozy. Asi jako platon, po stranách platonu a vepředu i vzadu kolmo žebřiny asi 50 cm vysoké. Obilí se naházelo na vůz vidlemi do výšky žebřin, nad žebřiny se kladlo obilí z jedné strany a pak z druhé strany, až vůz vrzal pod nákladem. K posečení obilí měl 2 samovazy, samoodkládač a na obilí v němž bylo hodně trávy zvláštní stroj zvaný lobogrejka (hlavohřejka). Na tomto stroji jeden člověk nahrazoval hrábě na odkladači, které se při sečení takového obilí vždy ulámaly. Vidélkama se dvěma rohy shrnovalo se obilí na levou stranu a po pátém odhrnutí se vše shrnulo na zem. Čím méně trávy, tím to šlo lépe a naopak. Neznám těžší práci nad tuto. Já vydržel tuto práci celý den. Dva následující dni jsem však byl nemocen. Zato samovazem byla práce zábavou. Čtyři lidé za dvěma samovazy stavěli snopy. Po lobogrejce se dělaly kopky jako na seno. U mlátičky bylo 6 lidí. Jeden nosil pytle do t.zv. ambaru - byla to sýpka na zemi. Zakopané krovy pokryté slamou. Délka sýpky asi 20 m, šířka 10 m. Na spodu nasypány buď ovesné nebo ječmené plevy, dle toho co se mlátilo. Tak asi 30 cm na výšku. U mlátičky byl samovkládač. Plevy odvážel jeden dělník na velké dvoukolové káře, na velkou podélnou kupku, která se po vymlacení pokryla slamou. Sláma se nakládala do velké provazové sítě, a tato jedním koněm přitáhla ke stohu, který šel poznenáhlu do výše. Přes celý stoh byl dlouhý a pevný železný pás (asi jako obruč u sudu). Za stohem byla pára koní a jakmile byla síť se slamou zavěšena na obruči, zahvízdl a kočí, který řídil koně za stohem na toto znamení vytáhl koňmi v obruči zapřaženými síť se slámou na stoh. Na obruči byl zvláštní hák se šnůrou, kterou síť se vypjala. Nejtěžší práce byla stáhnout síť i s obručí zpět. Počítám-li práci u nás, bylo by k uklízení slámy zapotřebí až 6 lidí. Tam to byly 3 koně. Po výmlatu se obilí znovu čistilo a vozilo do Omska vzdáleného 55 verst. Jezdilo se 2x týdně. V ponděli se obilí přichystalo a odpoledne vyjelo ve 4 hod. z každého domu i 4 - 5 vozů. Byla nás celá karavana. Vesměs po jedrom koni. Ostatní i hovězí dobytek se pásl až do napadnutí sněhu. V Omsku se vše složilo, pak se nakrmili koně a po obědě se jelo domů. Přijelo se asi v 11 hod. v noci. Na druhý den se odpočívalo. Ve čtrvrtek se jelo opět, až se všechno odvezlo. Prodával se pud pšenice za 30 kop. (pud 16 kg), oves 20 kop. a za ječmen 20 kop.

Platu jsem měl 6 rublů měsíčně. Nebylo tam zle, jen žádný Čech tam nebyl, proto jak přišlo jaro (protože mne nechtěl propustit) jsem utekl do vesnice Čuškina, kde byl zaměstnán Fr. Kotas z Hradčan. Ten mi hned našel nové zaměstnání. A sice jako strojník k parnímu stroji do mlýna. Na dotaz majitele Kaileta (Němce), jestli mašinu ponimaju jsem přisvědčil a byl jsem přijat. Z části jsem parnímu stroji rozumněl neb jako

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25