Když jsme přijeli do Krasnejarska byl z našeho rezervního pluku a ze Slováků utvořen
12. pluk (M.R. Štefanika). Vlastně si kapelník Novotný z naší hudby vybral lepši hudebníky a co potřeboval
a o zbytek se rozdělily zmíněné pluky. Nežli jsme odejel, z Krasnojarska do Klukvené, byli jsme nuceni zastřeliti jednoho medvěda
(měli jsme 2), poněvadž byl velmi zlý a pro okolní chodce nebezpečný. Pak nám zůstal jen ten druhý, který byl velmi ochočený
a dobrák. Oba při jízdě bývali na brzdě. Když jsme vyjížděli z Krasnojarsku,vyskočil z brzdy a běžel soubežně s námi
jsa uvázán na řetězu. My ho viděli, ale nemohli jsme říci strojvůdci, aby zastavil. Vlak zrychloval jízdu a medvěd pádil stále vedle
vlaku až k mostu přes řeku Jenisej. U mostu jsme ho ztratili z dohledu, mysleli jsme že se zabil o oblouk mostu nebo
se v řece utopil. Na druhý den však medvěd přicupital do Klukvené a u svého opatrovníka se dožadoval potravy. Dobře si to
pamatoval. Při každém sebemenším pohybu vagonu byl okamžitě na brzdě. Při odjezdu z Klukvené nařídil velitel pluku
12. Palacký medvěda zastřeliti, opatrovník jej však ukryl ve vagonu a tak s námi jel až na Slovensko do Komárna.
Od té doby t.j. od výjezdu z Klukvené nám nastala svízelná cesta až do Irkutska. Na stanici Zima přišla zpráva, že kozáci gen.
Kapelova jedou koňmo na východ. Z Irkutska přišlo na 4 tisíce Rusů vyzbrojených, kteří měli rozkaz Kapelova odzbrojit.
Kapelovci však, ač polozmrzlí (bylo 35 stupňů mrazu) tyto rozprášili a porazili. Tito poražení a rozprášení, přišli do města
a žádali plukovníka Palackého, aby je před Kapelovci ochránil. Tento svolil s podmínkou, že odevzdají zbraně, což tito učinili. Pak
je umístil ve dvou budovách a postavil tam naše stráže. Kterého Rusa Kapelovci zastihli ozbrojeného, každého zabili.
I když druhý den Kapelovci odešli, přišli Rusové, které naše stráže chránily před Kapelovci, aby jim náš velitel vrátil zbraně, což tento
učinil. Tito se nám hned odsloužili. Rozpojili asi 2 km za stanicí koleje, 11. pluk vykolejil a Rusové začali na ně střílet.
Bylo zabito přes 30 našich, jedna žena logionáře i dvě jeho děti. My na stanici jsme dostali zprávu, že i most přes řeku
je vyhozen do povětří. Bohudík pravda to nebyla. Ve stanici N. Udinsk stál vlak Kolčakovy, který vezl zlato - ruský st. poklad
bvl v Irkutsku předán bolševikům). Při příjezdu k bajkalskému jezeru, které bylo zamrzlé, viděli jsme na šířce 1 km
po celé délce padlé koně i mrtvoly Kapelovců, kteří tudy šli za Bajkal až do Čity. Poněvadž jsem touto dráhou jel
už po třetí, znal jsem již tuto krajinu a nebyl tolik zvědav, jako ostatní bratři.
|