Asi za hodinu jsme přišli do pevnosti. Byla to vlasně kasárna, ohrazená zakopanými kůly, asi 4 m vysokými, těsně jeden vedle druhého kol dokola. Stála na břehu Irtyše. Každá místnost byla pro 100 mužů. Postele žádné, nýbrž dřevěné pryčny, dvě nad sebou. Do místnosti byly dva vchody a každého vchodu stála velká 2 m vysoká kamna, ve kterých se ve dne i v noci topilo. Kdo však spal u dveří, býval ráno napolo zmrzlý.

Ráno druhý den, tak okolo 10 hod. přišli Rusové s křikem vstavaj, podnimaj sa, iďem kušat, hnali nás ven, seřadili po čtyřech a šli jsme k obědu. Daleko to nebylo, mráz nás však za těch 10 min. pronikl pořádně. U kuchyně nás rozdělili po 10 a jeden z destíky šel s velkou mísou pro oběd. Za chvíli donesl na míse hovězí polévku, na špejli napíchnutých 10 porcí masa. Také kdo neměl lžíci, půjčili mu dřevěnou. Ve dvou minutách býla polévka v nás. Teď prý ještě dostaneme kaši. Také ano, tu však pro zimu nikdo již nejedl, nýbrž každý popadl kus, dal do kapsy a honem zpět do kasárny a do večera nevylezl. Když jsme šli od oběda, viděli jsme na řece Omce, která se vlévá do Irtyše zamrzlé parni lodě. Okolo každé byl v ledu vysekán dokola příkop metr široký i hluboký prý aby led loď nepoškodil. Já jen litoval, že zde nebudu v létě, abych viděl tyto lodi jezditi. Byl jsem toho domění, že za 2-3 měsíce pojedeme domů. Zatím to trvalo 6 roků!

V kasárnách příjda od oběda každý přihříval kaši, pak každy donesl vřelou vodu a pil se čaj. Pak se hrály šachy, dáma i karty. Po dvou dnech přišla do kasáren dáma v kožichu a hledala pro své kino hudebníky. Přihlásilo se nás 7. Já, dva bratři Skálové, Moravec, Smýkal, Kříž a Jankovec. Nežli však pro nás vvmohla propustky (povolení), rozvezli nás po vesnicích. Já se dostal na kozáckou vesnici 200 verst daleko. Vyjeli jsme ráno asi v 8 hod. a jeli bez ustání pouze v poledne byla malá zastávka a ve 4 hod. odpoledne. Stále koně tryskem a nebo ostrým trapem. Asi po 10 hod. večer nám chazjain (hospodář) řekl,že již skoro budem v děrevni. A skutečně za malou půlhodinu jsme dojeli do vesnice ,kde nás již čekali. Byla dosti malá asi 40-60 čísel. Výměrou však 20 000 desjatin (přibližně hektarů). Každý vlastnil 300 až 600 ha. Zavedli nás do zemljanky, popili jsme čaj a pak šli spáti. Hospodář a manželka spali na zemi, dvě dcery na peci a já s Kučerou nad nějakou ohradou. Ráno jsme zjistili, že pod námi jsou slepice, 4 kachny a dvě asi 40 kg prasátka. Na druhý den nás nechali dosti dlouho spáti.

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25