Šli jsme okolo řeky Omky, jejíž koryto bylo 10-12 m hluboké, na břehu plno sněhu, jenž v noci na kost zmrznul. Šli jsme okolo řeky s nimi. Po delší hádce, když nás nechtěli pustit, harmonikář Šátek Josef do jednoho šťouchl a ten div, že neupadl. Teď nastala malá šarvátka při které oba policajti sjeli krásně po břehu Omky na sněhu až dolů k vodě a my utekli.

Na druhý den však již jsme věděli, že je zle, neb nám vedoucí kanceláře přišel vyčiniti co jsme zase udělali, že nás policie hledá. Teď jsme ze strachu ve dne ani z baráku nevylezli a spávali pod pryčnami Pak přišel znovu Vrla (z kanceláře) abychom někam šli. Jestli prý nás najdou, tak zavřou i jeho.

Také jsme brzy odešli a sice na parochod (loď), kde potřebovali hudebníky. Šli jsme pod jiným jménem. Já se jmenoval Franc Edvardovič Emelkov. Bylo nás 12. Velmi slušná parta. 4 měsíce jsme jezdili po Irtyši nahoru do Táry a dolů do Semipalatinska. Když skončila sezona na lodi, šli jsme opět do tábora (vstupenka do tábora byla zdarma). Z tábora podle šatů Austrijec v munduru 10-20 kopějek, v civilu 1 rubl. Mysleli jsme si, že policie na nás zapoměla. Když však v městě chytili Šátka a s velkou prosbou jej za 5 rublů pustili, rozhodli jsme se, že půjdeme na žně na vesnici. Nežli jsem odešel, přišlo překvapení v podobě 200 korun, které mi moje maminka poslala. Ačkoliv jsem peníze nepotřetoval, byl jsem přece rád, že o mě naši vědí. Za 100 korun jsem dostal 30 rublů, za druhých 33 ruble. Velmi mně ale bylo divné, že jsem nedostal ani jeden lístek z domu, ačkoliv jsem psal každých 14 dní. Také jsem to říkal kamarádům. Ti mně teprve řekli, že si pro poštu musím choditi sám a sem tam ruskému vojákovi nějakou tu kopějku dáti. Šel jsem tedy do kanceláře a tam mě dali přes 30 lístků z domova. Z těch jsem se dozvěděl, že bratr Alois je též v zajetí v Kyjevě, Bohumil Novák v Permu. Hned jsem jim odepsal a oznámil svou adresu. Teď jsem moc na vesnici nepospíchal, myslel jsem, že brzy dostanu od bratra i od Bohuše zprávu. Skutečně za 14 dní od Bohuše přišla. Sděloval mi, že se přihlásil do české družiny, aby bojoval proti Rakousku. Poněvadž právě tam přijel jeden Holanďan pro robotníka, jel jsem s ním a Bohušovi jsem odepsal až ze zájimky Borodina. Můj hospodář se jmenoval Bekr.

Bohušovi jsem psal, aby mi odepsal, jak to tam vlasně vypadá a co na to ruské vedení říká. Také aby mi může-li, poslal přihlášku, po případě přihlásil. Odpověděl mi až za 2 měsíce a stěžoval si, jaké mají potíže. Doposud jsou v družině pouze ruští Češi a ruské úřady s tím nesouhlasí, aby Austrijáky brali do vojska. Přihlásil prý mne, avšak všichni přihlášení prý prozatím budou platit pouze národní daň.

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25