jestli bych u něho nechtěl zůstati za dvorníka (podomka). Byl jsem u něho celou zimu. Rád na to vzpomínám, neb tam bylo nejlépe po celou dobu pobytu v Rusku. Práce téměř žádná. Ráno zamést malý dvůr, pak otevřít dom. vrata (jezdil na burzu a do pivovaru). Ve dvě hod. zase otevřít a mezitím do kuchyně přinést z bazaru maso a různé věci. Mimo mne tam byl zaměstnán kočí, kuchařka a komorná. Plat 12 rublů měsíčně. Pak přišel rozkaz, že všichni Austrijci, nemající propustky na práci ve městě musejí do tábora. Já jsem nešel až přišel policajt a do tábora mne odvedl.

Dlouho jsem v táboře nebyl. Přišel stavitel (žid), že potřebuje štukatéry. Šlo nás jedenáct. Žádný však fasádníkem (štukatérem) nebyl, pouze dva byli zedníci, ostatní různých řemesel. 2 holiči, 1 švec, 3 zemědělci, 2 zámečníci a pod. Úkol náš byl na velké budově (řed. železnic na Sibiři) v průčelí udělati znak Sibiře (v průměru 3 m) po obou stranách na pilíře postaviti dvě sochy 3,70 m vysoké ve výšce asi 20 m (pětipatrová budova). Sochy byly z kamene, těžké každá přes 10 q. Zeď jsme sice čarami označili, žid se ale bál nahoru vylézti a tak nevěděl co tam děláme. V sobotu dal každému 15 rublů a do rána byla celá parta v táboře. V neděli ráno již jsme viděli židáka, jak pospíchá do kanceláře. Poněvadž jsme se ohlásili v kánceláři, kde byli téměř sami Češi, kteří nás nezradili, tak nás nenašel. Při první příležitosti nás však raději poslali do mydlářny na práci - tu samou partu. Pro změnu zase k židovce. Tam se nám to líbilo až do neděle. Chtěla totiž, abychom pracovali v neděli, což jsme odmítli. Odpoledne přijel její muž. Tomu namluvila, že nechceme pracovat. Neřekla ovšem v neděli. Ten nás v naší noclehárni zavřel na závoru a prý nám nedá jíst, pokud nebudeme pracovati. My teď na truc odepřeli a na druhý den oknem utekli.

V táboře jsem se sešel s Ludvíkem Mackovíkem z Oldřichova. V táboře jsme stvořili hudební trio a chodili do města hráti na svatby. Také jsme hrávali v čajovnách (asi jako naše hostince) a v továrnách, kde pracovali Češi.

Na jedné svatbě (ženil se nějaký policajt) jsme se nepohodli s jedním opilým Rusem a tak jsme odtud utekli. Policie ze svatby nás však chytila a že nás zavřou. Mnoho nás to netrápilo, neb nás vždy za 2-3 ruble propustili. Tentokrát tomu však nechtěli rozumět. Bylo to brzy po velikonočních svátcích. Ve dne tálo, v noci však býval dosti velký mráz. Též sněhu bylo ještě dosti.

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25