Po prohlídce jsme odjeli k průplavu, žel dráhou která přetínala průplav a tam opět vsedli na naši loď, která tam čekala na protijedoucí loď na výhybce. Takové výhybky jsou na průplavu dvě. Každá loď, která jede od Rudého moře, musí vyhnouti. Která jede od Středozemního moře, jede bez zastávky, vyjma u mostu přes průplav, kde jsme my nastupovali. Tento je otáčivý a jest 100 m dlouhý. Na jednom břehu je pilíř velmi mohutný. Jedna polovina mostu jde přes průplav a druhá je nad zemí. Při průjezdu lodi se most otočí pomoci el. motorů, po průjezdu lodi se vrátí na původní místo. Průplavem projíždějí lodi jen ve dne. Tento je asi 50 m široký (dle našeho odhadu). Také město Port-Said jsme si prohlédli. Je mnohem pěknější, výstavnější a čistčí než Suez. Mnoho nás to však již nezajímalo, neb každý by nejraději byl doma. 10 září jsme vyjeli z Port-Saidu a za dva dny jsme na to zakotvili v Terstu. Tam naše zavazadla se vykládala a nebylo jich málo. Každý legionář měl 100 - 150 kg mimo ruční kufr. Pak jsme pomáhali vyložiti vše, co na lodi bylo naloženo. Dne 15.9. odjeli jsme z Terstu přes Semeringovou dráhu Rakouskem do Mor. Budějovic, pak do Břeclavi a pak přes Bratislavu do Komárna, kde bylo vel. pluku 12. M.R.Štefanika. Do Komárna jsme přijeli 18.9. v poledne a hned jsme dostávali papíry na tříměsiční dovolenou. Byli jsme rádi že již pojedeme domů a šli jsme to do vinárny vích oslavit na rozloučenou si připít.

Oslavovali jsme až do rána a pak vlak zmeškali, takže jsme odjeli z Komárna až v pondělí. Do Přerova jsem přijel večer. Vyjda z vlaku, byl jsem tak dojat radostí, že jsem konečně doma po 6 letech a přišla na mne taková mdloba, že jsem nucen usednouti na schody. Za chvíli mne to přešlo. Teď jsem vzal fiakra, který za dovoz do Sušic požadoval 150 korun.

První občan, se kterým jsem se setkal, byl p. Alois Zedek po letech, který při mém příchodu do Sušic nesl vodu ze studny která je u č. 41 . Příjda domů, jsem radostí ani nemohl promluvit. Pak nastalo vyptávání a za malou chvíli již u nás bylo půl vesnice. Otevřel jsem velkou bednu, ve které bylo asi 3000 cikaret a mnoho doutníků a všechny podělil. Hned na druhý den mládež uspořádala taneční zábavu na přivítanou. Mnohé jsem ani nepoznal, neb když jsem odešel v r. 1913 na voj. službu do Olomcuce byli to 12 - 14 kluci a žabky a teď to byly nevěsty a rekruti. Také se svou starou hudební partou jsem sešel při této zábavě t.j. pavlovskou hudbou. Také mne hned požádali o spolupráci.

František Jemelka          
Sušice          

15    16    17    18    19    20    21    22    23    24    25