Přivezly se 4 fůry (80-100 pudů) 10-12 q. 1q za 10 rublů. Prodával se 1 funt za 40 kopějek (q za 39 rublů). Plat pro pět dělníků za týden 30 rublů, hrubý příjem 400 - 480 rublů za týden, čistý výdělek 300 rublů. To vše stačil Falke prohráti v kartách. Ani nám později neplatil a za poslední dva měsíce zůstal dlužen. Aby jsme přišli na své peníze, počali jsme prodávati na svou pěst a brzy od něho odešli.

V té době přišel od bratra Aloise lístek, že pracuje v Kijevě. Také Boh. Novák mi psal, že všichni Češi, kteří jsou na Sibiři a jsou přihlášeni do čs. vojska mohou vstoupiti do polských útvarů, které se formují v Omsku a naopak Poláci v evropském Rusku nastupují do čsl. armády. Tak jsme se čtyři kamarádi hlásili na polském velitelství a po předložení přihlášky byli přijati. Já a kam. Horák hned přiděleni k hudbě, ve které měli velké nedostatky jak nástrojů, tak hudebníků. Ačkoliv jsme neměli voj. výcvik za sebou, hned byly hudební zkoušky a příští neděli již byla vojenská paráda, na kterou si Poláci velmi potrpěli. Každý druhý Polák byl šlechtic, ačkoliv mu rozum trčel z botů. Celá polská armia v Rusku byla jen pro parádu. Když přišel rozkaz k odjezdu do evr. Ruska, měl náš velitel hned výmluvu, že ještě nemá vše vycvičeno a nemá pro všechny uniformy a pod.

Když přišla zpráva o Masarykovi ze zahraničí o ustavení čsl. národní rady, chtěli jsme všichni Češi do Ruska (evr.) asi 50 mužů. V tom přišel rozkaz, vše pakovat jedem do evr. Ruska. Na nějaké stanici nás vyložili a jeli jsme asi 4 km na sever do městečka Buguruslam. Tam jsme však dlouho nebyli. Když přišel rozkaz obsadit průmyslový závod asi 10 km dále na sever, který byl již obsazen bolševiky, a kde měli Poláci udělati pořádek, nešli tam. Odešli zpět do Omska i se štábem. Hudbu, ve které bylo více jak polovina Čechů, tam nechali i kapelníka Bernarda, ten byl také Čech. Zanechali však pro nás písemný rozkaz k odjezdu do Omska.

A tak ráno po naložení not a nástrojů na vozy, odejeli jsme na stanici dráhy, kde jsme již zastihli vlak s Čechoslováky, kteří jeli na východ. Vzali nás s sebou a po příjezdu do Omska, kde se mezitim již tvořil II. rezervní batalion, hlásili se u něj i s nástroji, které jsme měli vlastní a kterých tam u tvořivši se hudby měli velmi málo. Kapelníky měli však dva. Dechovou cvičil Panocha, smyčcovou Šťastný. Na smyčcovou bylo ještě pár nástrojů, na dechovou málo. Bratr Panocha se dověděl, že v Irkutsku je prý nástrojů dosti a proto někoho chtěl poslati tam na nákup. Na podnět Fr. Kotase,

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25