Kdo oběd neměl, již ho nedostal. Maso bylo hned na zemi a vše se hrnulo zpátky. Za chvíli jsme byli všichni v zákopech u kostela. Po dva dny nás Rusové ostřelovali granáty. Zvlástě měli spadeno na dvě kostelní věže, vedle kterých byli naši v zákopech. 27 a 28.10. byl klid, 29.10. v 10 hod. ráno náš velitel četař Bílý (důstojníci byli všichni pryč) poslal mne na velitelství, které bylo na faře, abych hlásil, že pravé křídlo ustupuje. Tam mně řekli, že to jest výměna vojska. Ve 12 hod. jdu na faru pro rozkazy. Příjdu na faru, komando pryč. Vidím od fary, nalevo všechno utíká zpět, honem jdu s hlášením, že jest asi ryk-cuk. Četař nařídil zákopem ku kostelní zdi, byla tam díra. Jakmile to nařídil, vše vylítlo ven a trapem do zadu. Jen četař, bubeník, trubač a já jako ordonanc jsme zůstali v zadním zákopu. Rusové zatím nestřileli. Když jsme však vyběhli my, tak spustili. Bubeník Tšpon z Přerova byl zabit, já dostal do patrontorny. Rána mne povalila, přes patrony však nešla. Zůstal jsem ležet, mysle že jsem raněn. Po chvíli, když jsem nic necítil, vyskočil jsem a utíkal za kostel. Také četař a trubač vyvázli dobře, jen horna to odnesla. Za kostelem byla shromážděna 11. kompanie i s velitelem, již se však přes hřbitov hrnuli Rusové. Já jsem nečekal a hajdy pryč.

Utíkali jsme dva dny a dvě noci. Rusové v patách za námi. Jakmile jsme se zastavili, již po nás ruské dělostřelectvo střílelo. Konečně jsme přišli do vesnice Ďžalošice, asi 10 km od Krakova. Tam byly zákopy plné našeho vojska. Poněvadž od 3. batalionu zůstalo celkem 80 mužů - od naší kompanie 13, rozdělili nás k 1. batalionu. Já byl komandován k l. kompanii. Tam byl kuchařem Stan. Orsava z Radslavic. Také mi hned dal dvojnás. porci oběda a chleba. Nový velitel nám při večerním rozkaze hlásil, že před námi je velká síla vojska. Můžeme se tedy vyzout z botů. Budíček bude v 7 hod. ráno. Byli jsme tomu rádi velmi, neb jsme přes měsíc nebyli zuti z bot a prádla. Tak jsme se převlékli do čistého prádla a v 7 hod již vše spalo. Já se Štěpánem Zábranským spolu pod dvěma dekami, neb již bylo hodné zima (6.listopadu). V deset večer byl však alarm. Kulky pleskaly do stodoly. Tma byla ve stodole jako v pytli, nalézti své věci bylo v té tmě umění. A již přišel rozkaz všechno ven. Cblečeni do plášťů a zabaleni v dekách čekali jsme za stodolou, co bude dále. Přišel rozkaz deky rolovat. Aha prý budem utíkat. Za chvíli jsme vyrazili proti Rusům. Šli jsme nějakým údolím, zadem okolo vesnice. Říkám Zábranskému, pojď vlezeme do stodoly. Nechtěl. Šel jsem tedy sám.

16    17    18    19    20    21    22    23    24    25