Počátkem roku 1917 naplnili meziříčské nemocnice Turci. Místo katolického kuráta přišel mohamedánský imám (duchovní) a já jsem se stěhoval do různotvárné duchovní správy vojenské do Terezína. Netušil jsem tehdy, jaké smutné návštěvy vykonám brzo odtud domů.

Nedlouho před světovou válkou odešli rodiče na výměnek. Místo odpočinku se však dočkali nových starostí, když válečná povinnost odvolala oba ženaté bratry Jeníka i Karlíka do pole, když zůstaly švagrové s malými dětmi odkázány jen na problematickou výpomoc ruských zajatců a když práce při hospodářství byla ještě ztížena válečnými rekvisicemi koní a jiného dobytka a tak místo hospodaření na malém výměnku znova pomáhal tatínek v hospodářství na obou osiřelých gruntech! Nebyl to jen dozor!

Přijel jsem kdysi domů na návštěvu. Vejdu na dvůr a vidím tatínka v nejšpinavější práci: u hnojiště stál vůz, na něm "léta" (podlouhlý sud), do níž tatínek vyčerpával z nádrže hnojůvku a mladý ruský zajatec - válečná náhražka pacholka - lelkoval před vozem, drže za uzdu zapřaženého koně. Pozdraviv otce, pravím s jakousi trpkostí:

"Ale tatínku, nač máte toho pacholka? Necháte ho tu zevlovat - mladého člověka - a sám starý, udřený se tu potíte takovou prací?"

Pousmál se trpce a klidně vysvětluje: "Měl ovšem tu práci dělat ten Rus, tak mu to kázala Kamilka, hospodyně, ale nebyl by s tím do večera hotov. A já se na takového "šókalu" a nešiku nemožu dívat, radši si to udělám sám!"

Ale snad otci ani ta fysická práce nepodkopávala zdraví jako starosti a obavy o rodinu. Vím s jakou úzkostí jsme čekávali ty červenavé lístky polní pošty nejprve od bratra Jeníka, který byl v Polsku u Krásníka raněn a po vyléčení znovu odešel na ruskou frontu, potom i od bratra Karlíka z fronty dubenské a po jejím rozbití ze zápolí lublaňského, které se stále sunulo blíž a blíže k italskému bojišti.

Bratr Alois, jesuita byl v Innsbrucku, jejž tehdy nepřestávaly znepokojovat vedle tichého utrpení letecké útoky italské a já v Terezíně na vojně, nejmladšího bratra Antonína po válečné matuře též zavolali do olomoucké kasárny a jen šťastná náhoda u voj. prohlídky na Klášterním Hradisku ho uvolnila a umožnila mu po prázdninách vstoupit do semináře.

41          42          43          44          45          46          47          48          49          50