V okně vídeňského vlaku vítali se dva meziříčtí vystěhovalci:

"Gratuluji doktore (Dr. Alois Žalčík, který se stal profesorem náboženství na gymnásiu v Kyjově) k anvažmá! Odpusť, že teprve teď. Jak se máš na nové?"

"Už jsem si pomalu navykl, ale abych Ti pravdu mluvil, odcházel jsem z Meziříčí nerad. Jako sen se mi to všechno zdá, tak rychle to uběhlo!"

"Máš mnoho práce?"

"Dostal jsem třídnictví v tercii, ale naši studenti i dcerky jsou velmi hodné, takže se mi bude pěkně učit. Ovšem ta meziříčská láska bratrská - víš z vlastní skušenosti - ta se nedá ničím nahradit! I já to pociťuji, ač jsem byl přece dost samotymilovný! No a jak, nehlásíš se o Břest?"

Odpověď přítele administrátora jsem už nezaslechl. Ztlumilo ji zasupění vlaku.

A my jsme mířili k Meziříčí. Srdce mi bušilo nedočkavostí a obavou, zda porozumněl mé touze tajemný průvodce. Jako v odpověď na to se ke mně důvěrně sklonil a řekl vážně:

"Přesadili z domácího sadu po deseti letech strom, aby rostl v cizích stráních. V spleti kořenů jen vzal si s sebou něco hrsti staré půdy, dobré země. Na ní žil a rostl dále, tam v polohách severnějších, kde ostřejší větry vanou a kde je víc zatvrdlá země. Tichými žil vzpomínkami z přinesené staré prsti starý strom. Ale vždycky tentýž bol a tatáž radost, jíž se chvělo na východě listí sadu domácího, ohlas měly v rozložitých větvích jeho ....... " Umlkl. Podíval se na mne přátelsky:

"Ještě se bojíš, že nerozumím lidskému srdci? Nuž pozor! Úžeji si upni plášť mlčení. Jsme na místě! A dvacet minut máš k jasnovidění!"

Kam mne to zavedl nevím, ale mne nezklamal! Dvacet minut tajemného času! Víc, než jsem si přál vidět a slyšet, bylo mi dáno: Okruh bratří ve starém přátelství, úslužný celý jejich dům. Zahřála mne upřímná jejich láska i přátel a známých z místa i z dáli, ať prostince valašsky mluvila od srdce, nebo do veršů sbírala kvítka až v zahradě getsemanské na blahopřání, či k službě Martině "medikamenty" valašskou slivovici schystala, ať před svatou Pannou v zátiší zpovědnic se přímluvně modlila, či žertem zvonila a vtipem škádlila, jak jenom

41          42          43          44          45          46          47          48          49          50