Terezín měl pro vojenského kněze jedinečné mnohostranné pole působnosti. Byla tam veliká osádka vojenská, která co chvíli vypravovala do pole různé pochodové formace. Garnisonní vznosný kostel - současně i kosel farní - je duchovně připravoval pravidelnou vojensku bohoslužbou a sv. svátostmi. V jeho zpovědnicích se mluvilo všemi jazyky tehdejší rakouskouherské říše. Část pevnostních ubikací a kasáren byla proměněna ve vojenské nemocnice, část sloužila za vězení a žalářní nemocnici a na periferii města měli své barákové tábory zajatí Rusové a italští důstojníci. Žeň smrti, zvláště ze žalářních nemocnic a zajateckých táborů byla časem tak hojná, že na bohušovickém hřbitově nestačili ani kopat jednotlivé hroby. Ačkoliv jsem býval celý den na nohou, kolega, Dr. Svoboda vedl matriky a já většinou duchovní správy a přicházíval nejednou pozdě večer domů, přece jsem si zaznamenával rád své pastorační zkušenosti - opravdový biograf, který nic nezkresluje, nic nevymýšlí, ale zachycuje pouhá fakta.

Je tak bohatý lidskou tragikou z doby velké vojny a tak charakteristický pro směsici národů a náboženství, která prošla Terezínem.

Snad se dostane ten černý sešit mého kurátského deníku někdy k veřejnému slovu. Nebudu ho tedy excerpovat a jeneom zde uvedu náladovou črtu z mého terezínského pobytu. Ozývá se z ní touha po domově z nekonečné šedi válečné.

41          42          43          44          45          46          47          48          49          50