Nebyl radostnější ani náš zájezd z Cedar Rapids do blízkého komunistického sedmiobcí "Omana-Society", které drží pohromadě jen strohé předpisy náboženské (kalvínské) a veliký společný majetek. Jakási zamlklá neradostnost zdála se mně spočívat na tom bohatém kraji, který se stal snad posledním útočištěm i některým z potomků našich Českých bratří (o této Omana-Society jsem psal obšírněji v zaniklém brněnském časopisu "Sociální rozhledy" hned po návratu z Ameriky).

Zatím se nám obětavě postaral o další pracovní program p. red. Dostál. Byly to misie, kázání a přednášky v St. Louisu, Fenton, Bast, v Olmütz, v Kansasu (českoněmecké), Hawk-Point a v přifařené osadě Mašek.

Koncem listpadu jsem se potřetí vracel do Texasu. V Rowenna (na severu) jsme začali misii společně s P. Lvem, ale pak jsme se rozdělili; on jel na západ do Bomartonu, já na jih. Ačkoliv má první misie v St. John byla těsně až před mým odjezdem na nádraží v Rowenně telegraficky odřeknuta pro velké zátopy v jižním Texasu, vydal jsem se přece na cestu. Sdělil jsem to dopisem nahonem napsaným ve vlaku P. Lvovi a hledal pro první dny útočiště u dobrého krajana Rev. Skočka, rodáka z Poličné, v Galdwell. Přijal mne za časného adventního rána promoklého a zabláceného opravdu bratrsky; měl jsem na neděli zajet do přifařené osady Dime Box. Z novin jsem však v poslední chvíli zvěděl, že nejbližší neděli mám začít misijní pobožnost v Praze, jak byla původně dojednána, ale povodní otřesena. Z Dine-Boxu jsem tedy odejel do Flatonie, odkud mne dopravil do Prahy ochotný krajan na staré fordce mořem bláta a vody. Dojeli jsme tam až pozdě v noci. Misie trpěla stálými zátopami a zimou. S velkými obtížemi jsem se také z Prahy dostal přes Helletsville na vánoční misii do St. Marys. Bezedné bláto mohla zdolat jen dvojkolka a v ní zapřažení muláci. Tam mne konečně podle novinářských zpráv - dopisy mě ho nedošly - našel před Štědrým dnem P. Lev. O půlnoční mši svaté zpívali krajané v St. Marys - rodáci valašští krásné koledy, takže jsem se cítil jako doma, ve Valašském Meziříčí. Koncem roku 1923 jsme prožívali

71          72          73          74          75          76          77          78          79          80