Kdo si černochy americké představuje jako bratry našich cikánů, omlouval by ovšem oddělování jejich od bělochů snad nižším stupněm společenské životní úrovně. Je pravda, farmářští černoši např. v Texasu nebo Oklahomě sami se přičiňují, abyste jejich farmy - zanedbané a špinavé - na první pohled rozpoznali od farem sousedů, ať jsou jakékoli národnosti. Ale toho nelze zevšeobecňovat. Uvidíte zase v městech elegány černochy v šatech nejmodernějšího střihu a černošské dámy v hedvábí, rukavičkách se zlatými ozdobami a módním sluníkem, napráškované a naparfumované jako jejich bílé sestry. A s moresy vyspělého společenského života předních amerických měst!

Když jsme kterousi neděli červnovou odjížděli s P. Lvem z Texasu, pozorovali jsme udiveni na dlouhé zastávce ve Smithville černošskou parádu. Jel jich plný zvláštní vlak od jihu někam na sever. Ve stanici je přišli pozdravit jejich černí krajané ze Smithville. Dokonce s jakýmsi spolkovým praporem a v obřadní parádě: na prsou pestré stuhy a metály, na rameni trojúhelníkové barevné odznaky; jako rytíř oblečený praporečník obcházel vlak a skláněl prapor před notábly v póze gentlemanů, vyloženými v oknech vlaku a přátelsky tiskl ruku a zdravil černošské dámy, pokud asi patřily k spolkové honoraci. Kdyby ty černé tváře radostně se zdravících a usmívajících výletníků nebyly bývaly tak nápadně hned zrazovány křiklavým kotrastem bílých jejich zubů, snadno byste mohli jejich majitele pokládat za členy kterékoliv pokročilé organisace bílé Ameriky.

Proč se tedy chová demokratická Amerika na svém jihu k černochům tak nedemokraticky?! Odpovídali nám na takové naše výčitky krátce: "Kdo černochy dobře zná, ten si to snadno vysvětlí!" Snad je to kletba někdejšího otroctví, které dosud lpí na povaze toho lidu, přesazeného kdysi lidskou chamtivostí z africké domoviny sem daleko za dvojí moře; snad je to jakési podvědomé otroctví duše!

Tak jsem si alespoň vysvětloval zkušenosti našich českých krajanů s černošskými sousedy na texasských farmách: Ani čtyřicetileté společenství s černochy nezrodilo tam důvěrného přátelství. Celý věk lidský pracoval negr na farmě dobrých bílých lidí. Chtěli ho už počítat mezi svoje, měli ho upřímně rádi, byl pracovitý, zdál se být i dobrým i tichým. A přece v jeho duši uzrál strašlivý

71          72          73          74          75          76          77          78          79          80