parky, od opevněného pobřeží u Zlaté brány (Golden gate) a exotické čínské čtvrti (China town) až k moderním budovám (university, radnice, obrovského řeckého divadla s arénou pro 75 000 diváků) v Oaklandu a Berkeley, kam se jede lodí. Na večerních představeních v nádherných kinech, které jsme dle rady domácí paní navštívili, jsme byli překvapeni jemnou a velkolepou úpravou takových vážných her, jako např. "White sister" (Bílá sestra), kde plné akordy varhan provázejí závěrečné Te Deum. Bylo to pro nás jakési duševní zásobování na pustou a dlouhou cestu, kterou jsme se měli vraceti ze St. Francisca do svého hlavního stanu, do Bruno v Nebrasce.

V pondělí (4.2.) ke čtvrté hodině odpolední jsem sedal na loď do Oaklandu, abych se v Berkeley sjel ve vlaku s P. Lvem (bylo to dost hazardní shledávání!), který si tam ještě zajel prohlédnout ústav pro hluchoněmé děti. A pak jsme už vlak neopustili, až jsme přes Sacramento, Nevadu, Salt Lake (Solné jezero), Ogden, Kyoming a po hranicích Colorada přijeli ve čtvrtek (7.2.) před 9.hodinou ranní k Rev. Bauerovi do Bruno. Až skoro k hranicím Nebrasky jsme projížděli krajem divoce pustým a málo obydleným.

Ačkoli byla ještě dosti tuhá zima, začali jsme novou řadu misií a kázání v Soloně a v Bruno společně a pak jsem odejel sám do Tábora (jižně v Dakotě u Msgra Boušky), do Chicaga (u Rev. Kestla, Rev. Mergla a Rev. Bobala), do Pilsen v Kansasu (u Rev. Sklenáře) a do Oicero u Chicaga. V Chicagu samém jsem pak vypomáhal přes Velikonoce u Rev. Kestla, ale zatím se už blížila chvíle loučení. Začala cestou do St. Louisu (24.4.) a do Chicaga. Odtud jsme ještě vykonali společné misie v Racině (ve Wisconsinu) u jezera Michiganského v kvetoucí osadě našich Vlčnovjanů. Dobrý přítel Rev. Zlámal v Clevelandě si nás nechal s misijní pobožností až naposled. Vždyť jsme byli u něho jako doma. Jeho pečlivá Marta, sestra Růženka, dala nám zapomenout hanáckou kuchyní, že jsme ještě daleko od vlasti. Svátek Sv. Jana Nepom. jsem oslavil hodovou pobožností u Rev. Janečka v Detroit, Mich. Ale už jsme si přivezli sebou do Clevelandu lodní lístky a vzpomínkami denně předbíhali svůj návrat domů.

Byl měsíc máj, kdy v Americe slaví oficielní Svátek matek. Sestřičkám u Panny Marie Lurdské scházela do programu slavnosti nějaká česká píseň - na známou notu. A tak chtěj nechtěj, musel jsem jim udělat novou písničku, v níž zazněla už má touha po mamince.

71          72          73          74          75          76          77          78          79          80