Kalifornie má nejen příjemné pobřeží, ale i její vnitrozemí vábí k sobě milovníky přírodních krás. Ve Watsonville jsme proto přesedli na vlak do Sta Cruz, abychom se odtamtud autem podívali do jedinečných lesů kalifornských na tisícileté stromy (big trees), proti nimž jsou naše nejvyšší jedle a sosny pravými trpaslíky, jak výškou, tak i objemem. V jednom z těch obrovských kmenů je např. vyhlouben průjezd, jímž volně projede auto a strom žije a roste dál, ba snaží se ještě zářez gotické brány ve svém těle zacelit.

I podrost lesní - např. kapradí - překvapuje neobyčejnou bujností a mohutností. Jenom taková panenská síla přírody mohla vytvořit kdysi ony mohutné vrstvy rostlinstva, jež se pak pod dávnými převraty zemského povrchu změnily v bohatství našich uhelných dolů. Naše lesy by na to nestačily.

Do St. Francisca jsme vyjeli od jihu dlouhým tunelem a dali se zůmyslně zavést do "katolického hotelu". Šofér tomu dobře porozumněl a tak jsme se dostali nejenom do blízkosti katedrály St. Marys (P. Marie), kde jsme denně celebrovali, ale i do prvotřídního hotelu, jehož katolická majitelka misionářům - náš kolárek nám byl nejlepší visitkou - poskytovala poloviční slevu a spolehlivé a praktické informace k prohlídce města. Snad jsme se jí zavděčili, že jsme s jejím synem, vojákem ze světové války, hovořili rusky.

Prakticky organisované turistické autobusy, jejichž programové objížďky nám v hotelu ochotně oznamovali, umožnily nám, že jsme si za krátké tři dni prohlédli světové přístavní město St. Francisco, jeho chrámy, musea (cliff-house na břehu mořském), akvária, galerie (jako všechny v USA jsou daleko za evropskými),

71          72          73          74          75          76          77          78          79          80