Po levé straně ořechové hradby stála stráží u zahradní branky "uherka"; do vysoka si vyšvihla svou nevelikou korunu. Její bohatou úrodu šťavnatých třešní chránil od předčasných útoků, domácích i cizích trnový věnec oplétající její kmen právě tam, kde začínal rozpínat nejpevnější ramena svých větví. Přes tu překážku bylo možno se dostat jen vysokým žebřem, který tam stavíval tatínek až v plnosti zrání "uherky".

V této době, kdy naše dětská pozornost i touha se denně upínala k zrajícím třešním v naší zahradě, uzrálo asi také tatínkovo rozhodnutí, že půjdu studovat.

Chodilo od nás tehdy do Přerova do měšťanských škol několik už starších rodáků. Franta Zavadilů, Josef Knapů a do klášterních škol některá děvčata.

Ale já jsem měl studovat gymnasium, či jak se tehdy říkalo: latinské školy. To mně nahánělo dosti starostí, zvláště když náš pan učitel Malachta znova a znova mi na srdce kladl důkladnou znalost mluvnice k přijímací zkoušce.

A tak jsem tehdy ve volné chvilce nechodíval ani za kamarády na dědinu hrát v "pucku" (míčovou hru), nýbrž jsem se uchyloval do zahrady a tam spojoval "utile cum dulci" (užitečné s příjemným, sladkým). Usazoval jsem se tam na rozsochu štědré "drobnice" s mluvnicí v ruce a trápil paměť i moudrostí těch stránek, ku kterým jsme se ve škole nikdy nedostali. Při tom jsem nezáživné citoslovce či mezislovce z mluvnice zajídal zralými třešněmi, až ústa i ruce zamodraly tím požitkem.

Přišel den zkoušky. V jakýchsi bělavých šatech vedl mne tatínek do města. V obchodě paní Sekerové, která se mi od té doby stala dvorní dodavatelkou všech studentských psacích a kreslících potřeb, koupil mně tatínek několik archů bílého papíru, červený piják, gumu, péro a patentní kalamář s dvojitým uzávěrem, který měl pojistit mé bělavé šaty před nebezpečím inkoustového poskvrnění.

Veliká temně žlutá budova gymnasijní, na hlavní lince k nádraží, otevřela svou vysokou bránu k přijímací zkoušce, zašuměla ruchem který se mně zdál nesouhlasit s posvátnou představou latinských škol. Smělí městští kandidáti zkoušky se tu proháněli

21          22          23          24          25          26          27          28          29          30