Více starostí dělalo mamince žehlení límečků, manžet a náprsenek, jaké byly tehdy v módě. Pro její ruce v řepách rozpukané a pro ztvrdlé prsty byla to piplavá a nevděčná práce. A pak neměla k tomu ani volné a vhodné chvilky. Pro žehličku schválně topit nestálo za to a při vaření oběda nebo večeře měla maminka plné ruce práce nejen v kuchyni, ale při poklízení dobytka venku.

Zkusil jsem to tedy kdysi napřed se žehlením místo maminky sám. Když viděla, že to půjde, naučila mně připravovat roztok škrobu a boraxu, namáčet v něm límečky a stírat z nich zbytky škrobu, které ohrožovaly zdar žehlení a pak s opravdovým ulehčením mně už přenechávala tu práci. Cvikem v ní jsem dospěl k takové dokonalosti, že jsem dovedl hranou žehličky vyznačovat i ozdobné stezičky a obruby na manžetách a náprsenkách a nejjednodušší technikou - pérovým držátkem - vytlačoval na náprsenkách, než plně jejich škrobení ztuhlo, vyšívané bílé květy k vypouklé živosti. Snad by se mně byli spolužáci vysmáli z takové ženské ruční práce, ale mne blažilo vědomí, že mohu ulehčit mamince aspoň trochu v jejích starostech.

Ve vyšším gymnásiu jsme se těšívali na hodiny češtiny u p. prof. Jana Kabelíka a na výklad řeckých klasiků u p. profesora Pavla Kripnera. Milovali své předměty a také uměli k nim budit a rozehřívat lásku u studentů.

Tatínek při svém velkém zaměstnání se rád zajímal o naše školní učení. Měl zájem nejen o výkresy, které mu byly nejsrozumitelnější, nýbrž i o naši četbu nebo domácí české úlohy. Psával jsem je obyčejně pozdě v noci, když všichni domácí už spali. Z večera po návratu ze školy domů jsem nejednou nad knížkou za stolem usnul, fysicky unaven námahou zlé cesty. Ale také večerní ruch velké domácnosti, v níž se zvláště v zimě všecko soustřeďovalo v teplé kuchyni, nebyl nijak příznivý pro studium a zvláště ne pro usebrané učení, jakého vyžadovala taková domácí česká úloha. Tatínek si všiml kdysi, že jsem dlouho do noci svítil. Když jsem mu ráno ukázal ovoce toho bdění, delší českou úlohu o chvále rolnického stavu, byl zvědav, co jsem asi napsal. Miloval sice svůj stav úpornou prací svého života nežli slovy, ale téma úlohy nadchlo i mne. Předčítal jsem mu svou práci opravdu s citem a po očku jsem pozoroval, jak mu září tvář vnitřním uspokojením a tichou radostí, že i ve škole se spravedlivě oceňuje těžká a odpovědná práce rolníkova.

21          22          23          24          25          26          27          28          29          30