divočeji a hlučněji, nežli bychom se byli my odvážili v obyčejné želátovské škole. Vybílené vysoké prostory uvnitř zadýchaly na mne zvláštním pachem, jakousi směsí vůně dřeva, mýdla, inkoustu, papíru a desinfikovaných záchodů; nezapomněl jsem jí snad proto, že nás potom každý rok nezměněně vítávala po prázdninách do školy.

Vysoká bílá světnice - místo naší zkoušky - konečně utichla, když vstoupil p. profesor s jakýmisi papíry v ruce. S malou dušičkou jsem se krčil v lavici vedle stejně nesmělých hochů z Oseka (Ryšánka a Kuče).

Pokládal jsem halasnou veselost a pohyblivost městských hochů, absolventů páté třídy, ne-li i počátků měšťanky, za znamení sebedůvěry, že jsou ke zkoušce lépe připraveni, nežli my z venkovské dvojtřídky.

Zatím co jsme seděli u písemky, se na širokém chodníku před gymnásiem rozvíjel živý knižní trh, který tatínka obklopil zástupem starších studentů. Nabízeli mu o překot učebnice - zachovalé i hodně rozbité - pro budoucího primána. Tatínek však jich nechtěl kupovat, až jak dopadne má zkouška. Odpoledne jsme zase zase přišli do gymnasia k případné zkoušce ústní.

Nekonečně se vlekl ten odpolední čas. Co chvíli byl někdo z hlučícího úlu třídy vyvolán do jiné místnosti. V klamném domnění, že to jsou ti vyvolení, smutně jsem čekal na konečný výsledek. Nikdo o mé jméno ani nezavadil. Bylo mně hlavně líto tatínka, že snad udělám hanbu a doma že mně chlapci přivítají úsměškem: Propadlý student!

Konečně vstoupil do třídy p. ředitel a předčítal pozvolna jména těch, kteří udělali zkoušku a mohou tedy po prázdninách nastoupiti do I. třídy gymnasia. Jako kámen mi spadl ze srdce, když jsem zaslechl i svoje jméno. Honem jsem sebral své věci a pospíchal ven za tatínkem. Rozradostněn nedával jsem dosti pozor na hladkou dlažbu chodby. Pojednou mně uklouzla noha a při pádu na zem selhal patent nového kalamáře a jeho inkoust poznamenal nepěkně můj bělavý kabát, že ho ani celý piják nemohl řádně očistit, zůstala na něm dlouho viditelná památka. Nehoda však nepotlačila radosti ani tatínkovy, ani mé nad úspěchem první zkoušky v životě.

21          22          23          24          25          26          27          28          29          30