Z dějin jednoho rodu


 
                                               300 let rodu Jemelka - Jemelík s kořeny v Sušicích a okolí
 


Vzpomínky Msgre. Františka Jemelky


Předchozí strana  
30.
 
 

O svém určení - za kaplana do Bílovce - jsem zvěděl na sv. Hostýně, kde jsme tehdy měli závěreční schůzi bohosloveckého sjezdu velehradského.

Do práce na Boží roli.

Nastalo nyní opravdové loučení s domovem. Jako když loď kotvy zvedá v mateřském přístavu k plavbě na širý oceán. To učinil dekret církevní vrchnosti, kterým jsem byl jmenován kooperátorem v Bílovci ve Slezsku. Německá duchovní správa, německé školy, německý spolkový život - bylo třeba zvykat novému prostředí. S bratrskou upřímností mne přivítal bílovecký katecheta P. Augustin Hensl - Čech. V sousední Slatině kaplanoval tehdy přítel ze semináře P. František Urbanec. V Bravanticích byl naším děkanem P. V. Švec a měl u sebe i starou matku a bratra a ze Salchrovy knoflíkárny se brzo přihlásili také čeští zaměstnanci - nebyl tedy jazykový převrat tak náhlý a naprostý. A němečtí katolíci přijali českého kněze s důvěrou, jejíž oporou bylo jistě dlouholeté požehnané působení P. Augustina Hensla na městských školách i v duchovní správě.

V druhé polovici (24.8.) srpna r. 1904 jsem se nastěhoval do přízemní kaplánky bílovecké fary. Černý kufr nestačil tentokráte k přestěhování. Přivezl jsem si v něm jen to nejnutnější - prádlo a knihy. Ostatní měla doplniti první návštěva tatínka a bratra Jeníka, kteří se vypravili s novým nábytkem na žebřinovém voze z domova až do Bílovce (27.8).

Byl jsem tehdy v městě úplně neznám a proto mně přišla velmi vhod rada P. Augustina, že mohou naši i s povozem a koňmi přenocovat na horním konci v hostinci, nemýlím-li se p. Richtera, kde se také česky domluví. Přijali je tam opravdu vlídně. Ale já jsem byl celý nesvůj. Cítil jsem, že tentokráte tatínkovým odjezdem začne vlastně má životní samostatnost a plná odpovědnost. Přesazení stromku z domácí štěpnice do vlastní zahrady bylo přece jen vážnou chvílí života.

Daleká cesta zpáteční a pilná práce nutila drahou mi návštěvu už druhého dne ráno k návratu. Jel jsem s nimi na žebřinovém voze, na kterém jsem tak rád svážíval jako student obilí z pole do stodoly, po hlavní silnici až na kopec do Bílova (Bielau). Tam jsem při loučení ještě naposled poděkoval tatínkovi za všechnu jeho lásku, políbil

 
 

Další strana          
1 - 10    11 - 20    21 - 30    31 - 40    41 - 50    51 - 60    61 - 70    71 - 80    81 - 90    91 - 100   

21          22          23          24          25          26          27          28          29          30


Zpět na
Zajímavosti, vzpomínky, cestopisy, osobnosti ...


© 2010, Sušice u Přerova, Karel.Jemelka@seznam.cz