O nejbližší neděli slavil v naší farnosti kněžské prvotiny dp. P. Metoděj Směták ze sousedních Radslavic. Když jsem s ostatními
tučínskými chlapci kráčel v církevním primičním průvodu a vzpomněl si, že jsem vlastně studentem, cítil jsem se hned blíže - zatím aspoň
ministrantům.
Přijímací zkouškou mi ještě nezasvitlo vědomí, že se stala vlastně počátkem mého osmiletého denního putování do vzdáleného
Přerova, od něhož mne nebude osvobozovat žádný nečas deště, bláta, zimy nebo tmy. Ani jsem nedovedl hodnotit oběti rodičů, kteří se mým studiem
dobrovolně vzdávali prvního dorůstajícího pomocníka ve velkých starostech rodinných - bylo nás už tehdy šest dětí - i starostech hospodářských.
V tomto roce jsme stavěli nové obytné stavení.
Studentské putování
Za pohodlného počasí bývala denní cesta do Přerova - vzdáleného víc než hodinu - zdravou procházkou. I příležitostí, kdy jsem se
hlasitě učíval předmětům paměti. Při celodenním vyučování protloukal jsem první dvě léta obědy po suchu. Tatínek mně dával 10 krejcarů na oběd.
Za 5 krejcarů jsem si kupovával tři dobré, mastné rohlíky a co jsem uspořil, bylo mně zálohou na vedlejší vydání. Mezi ně patřila nejčastěji správa
starých remontérek a opětné kupování často ztraceného klíče od nich. Za krátkých dnů podzimních a zimních, kdy jsem za tmy vycházel a za tmy se
domů ze školy vracíval, provázíval mne tatínek často až za půl cesty, za obrázek sv. Rosalie u "Zadních Dílů", jednak abych se nebál,
jednak též aby mi pomohl nésti knihy řemenem svázané, zvláště těžkou kreslící desku. Později jsem si ji směl nechávat u p. profesora Krcha
v kreslírně. Hůře bývalo za blátivých dnů, kdy se cesta do Přerova značně prodloužila po silnici na Želátovice. Když bylo nejhůře, odváželi mne
do školy nebo přijížděli naproti vozíkem - často i mladší sourozenci. Chudák bratr Alois vyvrátil kdysi v zimě na zatáčce před šířavským klášterem
těžké saně a nemohl jich sám narovnat, až jeho pláč mu získal ochotné pomocníky na ulici.
Po silnici k Přerovu právě za podzimních dešťů jezdívala pravidelně z rána dlouhá vozová hradba pavlovských volařů ze
Skeneova dvora. V řepnou kampaň vozívali cukrovku do Přerova a po ní zas dováželi domů řízky a kaly, jindy opět obilí a jiné hospodářské
|