mu ruku, rozloučil se s bratrem a vzkázal doma ještě jednou všechny pozdravit. Žebřiňák se dal z kopce do rychlejšího pohybu a já dlouhým pohledem jej provázel po bílé silnici na jeho cestě k starému domovu, nežli jsem se dal opačným směrem k domovu novému. Bílovecký kopec je z vůle Boží předělem kraje. Rozděluje v něm v cesty drobných potůčků i proudu vod v opačné strany, ale vysoko nad ním svítí jedno slunce Boží, zdroj světla i tepla pro všechny.

Tak jsem se utěšoval a odporoučel sebe i svůj starý a nový domov slunečku ochrany a lásky Boží, vraceje se z předělu slz na bílovském kopci do města.

Do Bílovce a později do Kujav, kam jsem byl (2.2.1906) z Bílovce přeložen za administrátora, nebyla z Tučína tak těžká návštěva. Ani maminka se přijet do Bílovce nebála, když jsem jí slíbil, že na ni budu čekat ve Studénce na nádraží a sestra Mařenka s bratry Jeníkem a nejmladším Toníkem za mnou trefili i do Kujav. Toník začal tehdy studie gymnasijní. Já jsem ovšem rád a častěji oplácel ty návštěvy zase v Tučíně. V rodinném kruhu scházíval jen bratr Alois, který po velehradském noviciátě konal řádová studia ve sv. Ondřeji v Korutanech. Mamince bývalo po něm teskno.

"Všeci se tu vidíme častěji, jenom chudák Lojzík nemůže domů!"

"To se dá spravit." pravím kdysi mamince jako kujavský administrátor.

"Když nemůže Lojzík domů, pojedeme my za ním!"

Maminka myslela zprvu, že snad žertuju, ale když jsem přišel brzy potom s přesným plánem, přemohla svou bázeň před dalekým putováním. Nebyla do té doby nikde dále z domova.

A tak došlo k mé prázdninové cestě 23.7.1906 s maminkou do Korutan. Ve Vídni jsme přenocovali u Milosrdných bratří; maminka nerada vyhledávala pobyt v hotelu; v klášteře jí našli pohostinný koutek, aby se cítila jako doma. Po celou cestu přes Alpy, zvláště přes Semmering, postávala u okna a bavila se s dobráckou Vídeňačkou, každá ve své mateřštině a rozuměly si; jen vyjímečně jsem jim dělal tlumočníka, když nestačily ruce v řeči posunkové.

Ve Sv. Ondřeji nám musel bratr Alois ukázat i jejich dosti velké hospodářství "na vile". Maminku zajímal způsob tamějšího horského zemědělství, kde o pozdních žních nejprve srpem stínali obilní klasy a potom vytrhávali stébla, kde byla hojnost krásných zelených pastvin mezi lesními svahy, záruka zdárného

31          32          33          34          35          36          37          38          39          40