chovu dobytka. Líbil se jí také vznosný kostel - bývalý stolní chrám velikého lavantského biskupa M. Slomška - i jeho četní návštěvníci ve svérázném kroji, ženy se šátkem i kloboukem na hlavě. Zaráželo ji jenom, že tolik lidí potkávala s vypjatým krčním nádorem (voletem), jenž rušivě zasahoval do jejich řeči a znemožňoval lidový zpěv v kostele. Zjev cizímu návštěvníku trapný nebrali však tito horalé nijak tragicky, ba kdosi nám snad žertem tvrdil, že nemít vole znamená tam nedostatek krásy.

Na zpáteční cestě jsem chtěl ukázat mamince půvaby Solné komory, kde štíty hor se shlížejí v modravém zrcadle zasněných jezer. U jednoho z nich, na Mondsee (Měsíčním jezeře) měli jsme se zastavit na neděli 29. července. Podle jízdního řádu museli jsme obětovat celý den jízdy vlakem, abychom v sobotu večer dorazili do Mondsee. Cesta, za letního vedra únavná, vzrušovala co chvíli maminku svojí divokou romantikou.

"Nemyslela jsem", vzpomínala později maminka po návratu domů v kruhu nejbližší rodiny, stařenky z výměnku, tetičky Zdráhalové (sestry), tetičky Nováčky a ostatních nedělních besedníků, "opravdu jsem nemyslela, že je tolik kopců na světě a tolik strmých skal a vedle nich hned voda jako moře. Náš Sv. Hostýn by, myslím vypadal vedle těch alpských hor jenom jako malý krtičinec. A my jsme mezi nimi jeli vlakem hned po vysokánském mostě, hned zas jsme vletěli do dlouhého a tmavého tunelu, že světla ve vlaku museli i ve dne nechat rozžatá. A na zpáteční cestě to bylo ještě horší. Objížděli jsme ty hory, které byly někde jakoby přitesány až na samu skálu, tak tak že vlak do té skalní stěny nevrazil. A najednou, div že jsem nezavolala na jméno Boží, tak ve mně hrklo, před námi se objevila veliká voda - jezero - a už jsem myslela, že vlak vletí do té vody, ale on jako had se plazil mezi skalami a vodou".

Zatímco maminku z té divoké krásy skoro hlava rozbolela, měl jsem já těžké obavy, kde v Mondsee přenocujeme. Byla letní sezona v Solné komoře právě v plném proudu. Průvodčí vlaku mne sice těšil ujištěním, jsou v Mondsee na příliv hostů dobře připraveni; ke každému vlaku že hotely posílají své povozy a zřízence, stačí jen zavolat jméno hotelu a za pár minut jsme ve městě. Tou útěchou jsem také odpovídal unavené mamince na její starosti o nocleh.

31          32          33          34          35          36          37          38          39          40