"Prosím zde vojín, komandovaný panem obrštem na stráž!"

"Prosím Vás tedy vojáku, ohlaste p. obrštovi, že jsem byl zákeřně poraněn a v tom stavu, že mne převezli pod jiné komando: dvakrát denně dává befel pan doktor a ostatní čas - stydím se to jako voják přiznat - dvě ženské, třebas že jsou hodné. Mým pevným předsevzetím jest z tohoto komanda co nejdříve utéci a vrátit se v bývalé uniformě k panu obrštovi! Ohlaste to služebně!"

"Prosím!"

Vypil jsem vystydlou kávu a zavřel okno. Je dobré i to větrání. Sotva však rozevřu knížku, již klepe siostra, že prý pan farář a P. František z Krásna jsou u našeho telefonu. A s potuleným úsměvem dodala: "Glos v dal!"

Tož honem ke spojení.

"Pozdrav Pán Bůh! Jak se daří na novém bytě?" přátelsky volá pan farář.

"Ach děkuji pěkně, ještě to projde! První noc měla dosud starou náturu - na spánek krátká, ale bděním nekonečná. Ani nevíš, co Ti v takové noci mohou všechno připomnět odjíždějící vlaky, nebo pohled oknem ve směru hřbitova! Neštovicím se nějak nelíbilo to tvrdé vojenské lože. Trápily proto hlavu. Ale už na druhý den daly se usmířit poduškou, vysvobozenou z dezinfekce. Jinak mám naprostý klid, takže jsem si ho ani v té míře přát nemusil. Jen chvílemi do mé světnice dolehne odkudsi zevzdálí jako nějaké nesmělá melodie anebo ostřejší trhané zvuky. To prý nadole v karanténě Johanka zpívá a Lidka se směje (služky z fary, které poklízely v mé světnici a proto musely též do isolace na pozorování). Jsem sám rád, že aspoň tato starost se Ti už zkrátí. Jinak teskním podivně, když mně sem zabloudí v neděli hlas našich zvonů a já vzpomenu Vašich starostí, sám nečinný a vzdálen oltáře. Snad dá Pán Bůh, že to brzy pomine! A co říká P. František našemu telefonu? Je jistě nejmodernější a laciný! Pozdrav všechny doma! Na shledanou!"

"S Bohem a buď brzy zdráv!"

Tajemství našeho telefonu nezůstalo bohužel dlouho pod pokličkou. Prosím Vás, ze šesti obyvatel naší nemocnice jest jenom pět ženských a ty ovšem začaly telefonu nadužívat, spojení na všechny strany bylo tolik, že se konečně tajemství vyzradilo.

A tak ve středu nebo ve čtvrtek k večeru káže mi slečna

31          32          33          34          35          36          37          38          39          40