Mařenka jíti již jenom k oknu. Plný ochoty kyne tu z cesty na pozdrav P. Štrajt. Přinesl zásobu čtení a to prý nejde telefonicky poslat.
Mluvím tedy zase do dálky. Vždyť je venku teploučko a větrat je též potřeba. Bdělá stráž pak nikoho nepustí na blízkost nebezpečnou. Tak už ani
opravděnského telefonu nepotřebujeme. Ostatně pro pacienty jest nejlepší telefon nebeský. Ten funguje výborně - akutní otázka tedy rozřešena.
A přece náš telefon bez drátu i bez aparátu nás nakonec ošidil. Před Hromnicemi udeřila nová zima. Okna zamrzla - bylo po telefonu.
Stěžuji si panu doktorovi. Jeho soucitné srdce ví však hned odpomoci. "Co jste chtěl velebný pane telefonovat, napište na papír, siostra
zrobí kabelku, do ní vložíme Vaše listy, uzavřeme vše dobře a otočíme lysolovým obkladkem a to donesem do trestnice do desinfekce a pak už Vaše
psaná slova mají volnou cestu do světa."
"Ach příliš velká laskavost pane doktore. To mohou míti Noviny zpod Radhoště novinářskou raritu feuilleton nejen censurovaný,
ale i desinfikovaný! Ale za to musejí slevit něco z těch tří týdnů, ke kterým mne ještě posledně odsoudily do isolace! Pravda pane doktore, že už tento
týden začnu karanténu?"
"Jest!"
"Bohudíky!" |