ale i z okolí. Přitom jsme však nikdy nezapomínali, že kořenem všeho zůstává duchovní správa. Byli jsme mladí a zdraví a práce pro Boží věc byla na Valašsku přes všechen nápor nepřátel radostná.

Podnebí valašské je drsnější než na hanácké rovině a cestě po kopcích těžko se vyhnouti. Také nebylo tehdy ještě pevné silnice do každé dědiny, jako jí není na přečetné roztroušené paseky dodnes. O nějaké nachlazení, kašel nebo rýmu nebyla tehdy nouze. Kolik jsem jich přechodil a zas bylo dobře. Ale kdysi to už nešlo (r. 1912). Dostal jsem katar, který mi ztěžoval všechno mluvení ve škole, na kazatelně i ve zpovědnici; nechtěl jsem se mu však poddat. Učil jsem ještě celé dopoledne v krásenské škole, poslední hodinu jsem však už nedoučil. Zabylo mně špatně, musel jsem se omluvit u p. ředitele a jít domů. Lékař zjistil vysokou horečku a začínající zánět průdušek. Nač bych znepokojoval takovou zprávou rodiče; vždyť to přejde, myslil jsem já, i těšil mne lékař.

Ráno však byla má poduška pod hlavou - samá krev. Lékař nařídil dokonalý klid; nebyl si jist, odkud přišlo krvácení. Malá dvorní kaplánka měla jediné okno do dvora (odtud její jméno), ztichla. I zvonek na vedlejší chodbě uvolnili, aby mne nerušil. Kromě lékaře a posluhy nikdo nesměl ke mně. A přece druhého dne z rána otevřou se dveře a v nich tatínek, celý ustaraný. Přijel prvním vlakem, tak jich doma polekal telegram, že jsem těžce onemocněl. Poslal ho dobrák nejstarší spolukaplan P. Josef Vepřek, sotvaže slyšel o zkrvavené podušce, aniž počkal na novou lékařskou diagnosu. Veliká ochota P. Josefa netušila, co u nás doma způsobí takový telegram. Jakoby to chtěl napravit, utěšoval pak tatínka ze všech na faře nejvíce. To byla asi první neradostná návštěva z domova v Meziříčí.

Abych důkladně vyléčil svůj krk, odejel jsem hned zpočátku prázdnin (14.7.1912) k Jaderskému moři do Grada a po měsíci, v němž jsem navštívil také Řím a Neapol, jsem se vrátil od moře jako znovuzrozený do meziříčské kaplanské práce.

Nebudu líčit její radosti a těžkosti, úspěchy a zklamání, sváteční jas a všední trud, vděk a nevděk, oddanost dobrých a úskočnost zlých - to by byla celá kniha.

31          32          33          34          35          36          37          38          39          40