Kaplanem ve Valašském Meziříčí
(1907 - 1925)
Velká duchovní správa ve farnosti valašsko-meziříčské, kam jsem přišel po tříletém skoro pobytu na Němcích 19. dubna 1907, byla
širokým polem kněžské práce s dobrou školou života. Pan děkan P. František Gillig měl své kaplany upřímně rád a meziříčská fara byla tehdy opravdu
duchovním centrem Valašska. Na faře byla redakce katolického týdeníku "Noviny zpod Radhoště", který dodnes vychází - už 43. rok a který
za redakce tehdejšího kaplana P. Eduarda Kavana vedl katolický tábor Valašska v obranném, kulturně-náboženském a politicko-sociálním boji proti
pokrokářské frontě.
Valašsko si hned tehdy vybojovalo čestně svůj kulturní zápas tak, že poválečné otřesy nenašly na něm vážnějšího ohlasu.
Třídění duchů už bylo hotovo.
Poprokářská inteligence měla k dispozici veliký aparát tiskový i agitační, vedení katolické se opíralo jen o věřící lid a jeho kněžstvo,
které díky Bohu rozumělo znamením doby. Zevnější politický zápas mířil nejen na mocenské pozice dotud katolicky konservativního Valašska, nýbrž
zasahoval hluboce kořeny světového názoru katolického. O tom svědčila téměř každá schůze, každá debata po přednáškách, konaných v městech i
dědinách valašských, to bylo jasno i novinářských článků nekatolického tisku.
Do toho duchovního proudění uvedl mně můj příchod do Valašského Meziříčí. Jestliže jsem mohl dotud v Bílovci a Kujavách použít
své volné chvilky k studování unijních otázek a literatury - za první svůj kaplanský plat jsem si objednal ruský bohoslovecký měsíčník pravoslavný
"Bogoslovskij věstnik" a "Hergenrotherove Fobia" s prameny, jestliže jsem mohl tu a tam literárně spolupracovat na poli
unijním, v Meziříčí jsem se stal hned jako kaplan členem redakce "Novin zpod Radhoště" a zaučoval se do potřebné spolupráce perem i
v této širší duchovní správě Valašska.
Byla to těžká práce, ale nebyla bez užitku. Apologie katolické církve v novinách a ve veřejném životě nutila nás k hlubšímu studiu
různých akutních otázek, byla předmětem domácích večerních besed v I. kaplánce, přiváděla nás ve stálý živý styk s lidem nejen z farnosti,
|