300 let rodu Jemelka - Jemelík s kořeny v Sušicích a okolí
| Předchozí strana | 20.
|
|
|
co kříže stavěly, co z víry žily, co svaté ctívaly, věnce jim vily, o svaté Aně vždy kolem oltáře. Viděla grunty i chaloupky brát si nový šat, nové jich přirůst řady. Když nové školy však kladli základy, té Boží zahrádce žehnala k práci. Tak stojíš u cesty v obci mé rodné, pozravíš pokynem svého větvoví, kdož zdrávi spěchají k práci své plodné, i ty, jichž ústa nic už neodpoví. Přečkalas mnohokrát let šedesáte, stárneš však přece též, hlava se kloní. Jsme z rodu smrtelných a jedenkráte sekyry tobě zvuk, zvonů hlas mně zas odzvoní. Stařenko, lípo má, nežil ten chudě, kdo s tebou k nebesům ramena zvedal, kořeny hluboko v rodné tkvěl půdě, nezradil Boha a svou vlast za nic na světě nedal.
Na studiePočátek léta r. 1892 se stal prvním mezníkem v mém životě. Dva mohutné ořechy vzadu naší zahrady se zálibou shlížely na své mladší sestry, dozrávající střešně. Po pravici to byla rozložitá "drobnica" , která do široka převisla přes chatrný plot i ke svahu zahrady. Na spodních jejích větvích málokdy úplně dozrály střešně, přístupné dětské nedočkavosti z plozu i ze zahradního svahu, sotvaže se začaly "zapalovat". Zato vysoké větve se mohly pochlubit ovocem sice drobným, ale vyzrálým v dokonalou krásu i medovou sladkost. | ||
| Další strana | ||
| 1 - 10 11 - 20 21 - 30 31 - 40 41 - 50 51 - 60 61 - 70 71 - 80 81 - 90 91 - 100 | ||
Zajímavosti, vzpomínky, cestopisy, osobnosti ...