V kolika letech jsem se po prvé dostal na Svatý Hostýn nepamatuji. Jenom vím, že nás tehdy s mladším bratrem do nejhoršího srázu hory nesl tatínek střídavě v náručí a že u vodní kaple výstražně nám vyprávěl o neposlušném chlapci, který se s kopce rozběhl a pak se už nemohl zastavit, až si rozbil hlavu o kmen stromu. A o jiném zase, kterého zvědavost odloučila od rodičů, že se jim v zástupech poutniků ztratil a nemohli se pak najít... Tu bylo ovšem nejjistějším, držet se v tlačenici tatínka nebo maminky pevně za ruku a když přiklekali ke sv. zpovědi a sv. příjímání, trpělivě čekat někde v koutku u poutního maminčina košíku, až se vrátí. V košíku jsme vlastně hlídali celou naši poutní aprovisaci; doplnila ji pak jen čerstvá voda od P. Marie a nám dětem též nějaký sladký "špalek" nebo "engliše" koupené v poutní boudě. Poutní památkou býval nám obyčejně zlatý obrázek Panny Marie a pernikový nebo cukrový růženec. Obrázky jsme si ukládali do kancionálku, a růženec jsme se hned na zpáteční cestě horlivě "modlili" - opravdu jen modlitbou ústni.

Také pěšky jsme putovávali někdy na Sv. Hostýn. Na jedné takové pouti jsme s tatínkem nocovali na kopci nejprve venku pod stromem, a když se dalo do deště, vtlačili jsme se do síně přeplněné hospody a přespali ostatek noci na plochých sklepních dveřích. Pouť na Sv. Hostýn nám první otvírala širší obzor nad rodným krajem.

Jakousi větší odměnou za naši dětskou spolupráci byla pouť na Velehrad. Ta znamenala, myslím, též moji první jízdu vlakem. Tehdy se ještě před svátkem sv. Cyrila a Metoděje netrhly poutní průvody polem k Velehradu. Hrála v nich do zpěvu hudba, leskly se kříže, vlály nad zástupy korouhve. Jako pestře barevná stuha klikatila se procesí až k lesu, z pod něhož najednou se vztyčily vysoké báně velehradského kostela.

O svátku samém si pamatuji, že příchodem nových procesí vznikla před hrubou mší svatou ve chrámě hrozná tlačenice. Bolestně jsem ji pocítil, když se má hlava octla mezi hranami košíků slováckých poutnic, prodírajících se dopředu k oltáři. Na úzkostné znamení pláče vyzvedl mne tatínek do náručí a vynesl z kostela ven. Rány brzo otrnuly, nebot jsem dostal od tatínka plný klobouk sladkých třešní uherek - stály jen 4 krejcary.

11          12          13          14          15          16          17          18          19          20