Z Velehradu jsem si ovšem odnášel opravenou původní dětskou představu tohoto slavného poutního i dějinného místa: Myslel jsem totiž, že uvidím veliký hrad, jistě větší než blízký nám Helfštýn - a zatím tam byl jen velký chrám a veliká a pestrá tlačenice poutníků. Starobylým dojmem zapůsobila na mne kaple Cyrilka, kde jsme líbali ostatky sv. Cyrila.

Jako v každé republice bují různé stranictví, tak se přirozeně ani naše chlapecká republika v Tučíně neobešla bez chvilkových zájmových stran, i když to byl třebas jen dolní a horní konec v dědině. Příležitost k potyčkám a zápasům dávala už společná cesta do školy a ze školy. Zvláště když začala pracovat největší a nejlacinější zbrojovka, sněhová chumelice. V létě ji nahrazovaly hroudy na poli, které se jen tak lehko neroztříštily, když zasáhly svůj cíl. A v trefování jsme se často a pilně cvičili, vždyť podél potoka rostlo tolik starých a trpělivých vrb.

Vím, co jsem kdysi vystál strachu ve čtvrteční náboženské hodině, že se zeptá velebný pán (P.Jan Návrat) spolužáka Josefa Kučerky, kdo ho to poznamenal zamodralou boulí pod okem. Vždyť nás měl ten dobrý pan katecheta tak rád a my se tolik těšívali na jeho příchod, na jeho milé výklady biblické a na překrásné obrázky. A teď by bylo málem propuklo, že nejsme takovými beránky, jakými se zdáme byť v jeho přítomnosti. A snad by byl také pan nadučitel Kalman přidal na váhu našich vin své zkušenosti, když zastupoval velebného pána a zkoušíval před lavicemi katechismus s pořádným metrem v ruce (to bylo jen oficielni jméno té učební pomůcky, aby mohla býti stále k ruce a k časté potřebě i mimo vyučování "měřictví"). Na štěstí zůstala vítězná trofej na Josefově tváři ve škole ukryta a nebyla také nijakou příčinou osobního nepřátelství, jako ani to naše chlapecké bojování při školní docházce. Byla to jen taková polní cvičení.

Přesto však se tu projevovaly povahy spolužáků bojovné a odvážné vedle povah tichých, více trpných. Jedni byli v jednání přímí a otevření, jiní zase potměluti a podšívky hádek a rozbrojů, kteří byli šťastni, když posměšnými přezvysky, psanými na deskách plotu Chytilovy zahrady, k pomstychtivému hněvu popudili na příklad mého bratrance Frantu Zdráhalového. To se pak ovšem vyrovnávalo hodně opravdovým střetnutím soupeřů.

11          12          13          14          15          16          17          18          19          20