mlátičky z rozvázaných snopů obilí, zvláště když nebylo dosti suché. Nepříjemná byla tato práce pro dusivé spousty prachu, které prudce otáčený buben mlátičky vháněl přímo v tvář svého "živitele."

Jako nejstarší ze sourozenců jsem pohoníval při mlácení, ostatní si ještě hrávali v odkládaných otýpkách slámy pod hruškou. Jenom nejmladší svou sestru jsem míval někdy pod bezprostřední ochranou a vozíval ji na žentourovém trámě v sedátku, aby uvolněná maminka mohla také ve stodole při mlácení pomáhat.

Jednosměrné obcházení za žentourem do kolečka do kola mívalo v sobě cosi z tíživého pocitu nodehledné cesty. Její délku jsem si odměřoval jenom rostoucí hromadou vymlácené slámy, anebo když už prosvítalo na humně pod stolem mlátičky. Cvičením v trpělivosti bývalo mně pohonění a činívalo mne potom sladší každou chvilku volnosti.

Příšla kdysi také nečekaně. Pohoněl jsem od časného rána. Chmurný den přidával ještě na vleklosti dětské práce za žentourem. Netušil jsem, kdo to vchází zadní brankou do zahrady. Vzácny host (tatínkuv bratr) pro nás děti-strýček panáček. Sotvaže jsem zavolal do stodoly ta milá slova, na prázdno slyším jít buben, tatínek vybíhá z prachu stodoly, odvazuje režnou zástěru a mně káže zastavit koně. Ač bylo ještě k polednám daleko, ustali jsme hned všichni v mlácení. Příchod strýčka, který po dlouhém pobytu v cizině navštívil domov, učinil ten den svátkem.

Kdykoliv jsem potom zase v bludném kruhu při mlácení pohoníval, vždycky jsem toužebně upíral zraky k zahradní brance v hloubi své dětské duše choval jedno vroucí přání: kdyby tak dnes přišli strýček panáček.

11          12          13          14          15          16          17          18          19          20