Z dějin jednoho rodu


 
                                               300 let rodu Jemelka - Jemelík s kořeny v Sušicích a okolí
 


Vzpomínky Msgre. Františka Jemelky


Předchozí strana  
16.
 
 

Někdy se vybíjela chlapecká bujnost i vůči - kominářům. Ale vždycky pozdaleku, pokud možno anonymně. Stačilo, když chlapci zahlédli někde u stavení kominíkův žebř opřený o zeď nebo černé drátěné kolo jeho kartáče u některých dveří. Než byl kominík se svou prací nebo návštěvou v domě hotov, už měl své náčiní někde pod mostkem schováno nebo v příkopě pohozeno a chlapci se zpovzdálí dívali se škodolibou radostí na zlostné hledání kominíkovo. Běda však, když jim přišel na stopu. Vinni i nevinni dávali se na záchranný útěk.

Zakusil jsem kdysi též jeho hrůzu. Vyšel jsem na dědinu, právě když bratranec Franta Zdráhalů se sousedovým Tonkem Nevařilovym a několika kamarády něco provedli s kominíkovým žebřem. Ale ještě mně ani nedopověděli svého hrdinství, když od Janáčkovy lípy se za nimi žene rozzlobený kominík bez žebře, nadávaje a vyhrožuje zlou výplatou. Nejbližší útočiště nabízela naše otevřená vrata, jimi jsme se všichni vhrnuli na dvůr a já přímo do staříčkovy chaloupky. Kominář byl nám však už v patách. Zahlédl na neštěstí, že i kamarádi za mnou vběhli do výměnku. Sotva stačili zavřít dveře obyčejnou zasouvací, dřevěnou závorou.

Nejbezpečnějším úkrytem se nám zdálo být vlézt pod lůžko. Zatím kominář křičel a láteřil u zavřených dveří, pokoušeje se za každou cenu je otevřít. Poznal patrně jednoduchou techniku takové "hašpy" a kusem drátu konečně ji odstrčil a plný vzteku se hnal už síní do kuchyně. Z našeho klubka pod lůžkem vyrazil nyní výkřik hrůzy, který zaslechla stařenka na zahrádce a přiběhla právě v okamžiku, když se kominář chystal vytáhnout první obět exekuce zpod lůžka. Příchod stařenčin nás zachránil. Viděla v našich tvářích stopy přestálé hrůzy a tož uspokojila nejprve hněv kominářův, který nevěděl, kdo to vlastně udělal. Pachatelé to svedli na kohosi jiného, který prý žebř odhodil do trávy a utekl. Ale stařenka přidala napomenutí, jak je těžká práce kominářova a potřeba a nezasluhuje tedy žádného pohrdání.

Od té doby jsem měl jakési lepší porozumění, když chtěl tatínek vědět, s kým kamarádíme a jakou společnost vyhledáváme. Ostatně ji obyčejně vidíval sám při našich hrách na slunné stráni návsi. Nějakých tajností jsme neměli!

 
 

Další strana          
1 - 10    11 - 20    21 - 30    31 - 40    41 - 50    51 - 60    61 - 70    71 - 80    81 - 90    91 - 100   

11          12          13          14          15          16          17          18          19          20


Zpět na
Zajímavosti, vzpomínky, cestopisy, osobnosti ...


© 2010, Sušice u Přerova, Karel.Jemelka@seznam.cz