Ale když pozvolna rozvaha ovládla roztesknělé city a povinnost ukazovala zde ještě úkol jeho vůlí daný a nesplněný, přišla i útěcha jak Boží vnuknutí:

"Podívej se," pravila mně vzpomínka "jak zúrodnila misijní úhor v Americe předčasná smrt P. Adolfa, jak jeho památka probudila v bratrských prsou novou lásku k Apoštolátu a zotevírala mozolné dlaně k obětem bohumilým, nemalomyslň a doufej! Blíž k Bohu dospěl jen horlitel království Božího pro slávské nivy, aby tím spíše na nich a jistěji se zazelenalo v nových nadějích věčné úrody to svaté símě cyrilometodějské. To Pán Bůh chtěl. A on neopustí nikdy díla svého."

A tak jen posílám za sebe, za bratra Lva i za naše katolicky a slovansky cítící kněze a krajany americké to prosté ujištění, že v hodinách velikého smutku celé rodné vlasti spolu cítíme bolestně zármutek všech, kteří upřímně dětinskou láskou milovali dobrého Otce na stolci Metodějově, v Pánu zesnulého pana arcibiskupa Dra Stojana. Čím více jsme projeli světa, tím více jsme poznávali, koho nám Pán Bůh dal v něm za pastýře a strážce dědictví cyrilometodějského. A za to se chceme se svými krajany v nové vlasti modlit, aby na osiřelém stolci Metodějově nejen rodné arcidiecese, ale i veliké dílo apoštolátní z milostivého úsudku Božího pozdravilo nástupce plného lásky k Církvi a vlasti, jak jím byl právě zesnulý v Pánu náš arcipastýř!

Posílám Vám, důstojný Pane tyto řádky, vytrysklé z potřeby srdce, aby jste s nimi naložil dle svého uznání. Nejbližším příbuzným nejdp. arcibiskupa tlumočte náš upřímný projev soustrasti.

Za sebe i P. Lva s nejsrdečnějšími pozdravy oddaný Rev. František Jemelka, delegát Apoštolátu.

Na rozloučení s Iowou zajeli jsme se podívat do indiánské reservace v Tama, navštívili školu, hřbitov i obydlí indiánské. Měl jsem dojem vymírajícího národa, jemuž se svobodou vzali všechno a dali jen stinné stránky kultury (cigarety a whisky) a tak připravili výměnek souchotinářů.

61          62          63          64          65          66          67          68          69          70