u Rev. Vopálka v Clutieru stihla mne bolestná zpráva o smrti p. arcibiskupa Dra Stojana. Jak mi bylo, prozrazuje dopis, který jsem
poslal do Olomouce do arcibiskupské rezidence.
Soustrast nad smrtí arcib. Dra Stojana
V pilné misijní práci v Jowě zastihla nás bolestná zpráva, které jsme se na všech svých cestách za mořem báli, za jejíž odvrácení
jsme se s naším zbožným lidem ve všech jeho chrámech ustavičně modlili. Osiřela rodná diecese, osiřeli jsme zvláště my, kteří slabí a nedostateční
jsme odjeli tak daleko pomáhat veliké myšlence svého velekněze, aby se stala požehnáním Církvi a Slovanstvu. Než dojde do zarmoucené metropole
Moravy náš projev bolu, skličujícího mnohonásob více nás osamělé, bude mít už ustláno k dočasnému pokoji náš neúnavný poutník, apoštol a Otec.
Za bouře, která v Jowě a sousední Nebrasce nadělala velikých škod, jel jsem vodou a blátem do misijního kostelíčka Sv. Václava
z městečka Clutier na večerní pobožnost a když jsem se vrátil domů, telefon z Cedar Rapids od P. Vojáčka sděloval obsah kabelogramu, došlého panu
red. Dostálovi, že týž den - v sobotu - zemřel nejdůstojnější pan arcibiskup Stojan. Do pozdní noci zůstal jsem sám se svým zármutkem! P. Lev byl na jiné
misii. Kdybych byl mohl v té první těžké chvíli aspoň slovem si ulehčit někomu, kdo chápal velikost té ztráty, ale tak jenom vítr a déšť, bijící do oken
necitelně doprovázel mou první modlitbu za duši zemřelého arcipastýře a noční chlad jakoby naznačoval, jak bude nám asi v daleké cizině bez něho.
Na misii u sv. Václava poprvé modlili se i krajané na druhý den za starostu apoštolátu a v nově posvěceném kostele u Panny Marie
bez poskvrny počaté v Chlutier bylo první requiem slouženo za něho. Dlouho mně nešly smutné myšlenky z hlavy a tesknota ze srdce, pořád jsem ho
viděl, jak z bílých peřin mně na cestu žehnal o velikonočním pondělí a jak se chtěl dočkat našeho návratu. A touha dosud nepoznaná táhla mou duši
nazpět do vlasti - na pohřeb, na hrob největšího syna cyrilometodějské Moravy se vyplakat. |