kde z časů slávy studená zbyla jen plíseň,
všechna ta místa trpkého vyhnanství
sune dnes v dálavu nenávratnou
veliké radosti den.
Přešli jsme vítězní za oblakem světla
hlučící ulicí Rudého moře,
za námi dlouhá putování pouští,
kde mana naděje sílu jen dávala,
dojít až k pomezí Kanaánu.
Kolem nás padali modloslužebníci,
bílé jich kosti tam pohřbíval písek
zapomněním! I z věrných někteří
z výšiny nebo jen zahlédli k ránu
svítání toho dne.
Za to v těch očích, jimž dopřáno shlédnout
domoviny svaté vytouženou volnost
zaplály ohně jak odlesky blesků
ze Sinajských temen a ústa když zlíbala
Otčiny zápraží, písní se ozvala,
vítěznou písní oslavy vůdce Hospodina,
jenž mocným ramenem k cíli Svůj dovedl lid.
Doma jsme! Z posledních za městem čísel
do čísla prvního ve středu města,
z podnájmů chladných, kde stále nám visel
nad šíjí Damoklův nepřízně meč,
i když jsme nejpevněj třímali kleč
života pluhu, domů je přece jen radostná cesta.
Nesem si do svého odvahu mužnou,
otvrdlé ruce let namáháním,
přátel svých věrnost i lásku družnou .....
Ty Bože, dokonej požehnáním!
|