Dostal jsem se protekcí známých Němců i do velkoměstské "lepší" společnosti Amerikánů v Dallas Tex. Uspořádali v zahradě menší "picnic" (peknik - zahradní zábava, výlet). Do 10. hodiny večer se pila sodovka a "skoropivo" a jedl "ajskrím". Ale když se potom širší publikum rozešlo, stáhla se důvěrnější společnost do salónu hostitelky a pořadatelky slavnosti a tam se už klidně nalévalo nejlepší víno. Že bylo silné, nepíšu z vlastní zkušenosti, ale soudím jen dle následků na účastnících. Jeden z mých protektorů druhého dne "opatroval lůžko", jak říkají Němci - hlavu si smutně pochytával.

Na dozvucích slovenské svatby, kterou si zajelo asi 60 osob oslavovat do lesíka za Clevelandem, vypilo se jen 30 litrů whisky - kromě piva - a v té společnosti jsou započítány už i ženy a děti. Chcete to nazvat střídmostí?

Navenek se ovšem dbalo úzkostlivě zákazu lihovin. Všude ve vlacích nabízeli jen různě barvené sodovky - mimochodem řečeno hodně drahé - neboť 10 centů - 3,30 Kč za takovou žejdlíkovou sklenici je přece jen mnoho. A v každém železničním voze byl k volnému použití pramen "ledové vody". V "Pulmácích" (spacích vozích) u něho přiložena i zásoba nepromokavých, papírových obálek, k použití místo pohárku. A byla to opravdu voda z ledu, který roztávaje spouštěl studené toky k praktickému "kohoutku". V krajích, kde vody je nedostatek, jako jsme měli na misii v Bomartonu při parnu 110 ° Fahrenheita, omluvíte i takovéhle klukovské kousky: Ve stanici zastaví vlak a jako střely nasedá nadějná mládež do vozů. Ale nepojedou ti "boysi" (kluci) nikam, přišli se jenom napít studené vody a potom zase rychle z vlaku vyskakují na malou radost konduktérů. Je přece jen lepší "ledová" voda, nežli ta jejich doma, nachytaná při dešti do pěkných i nepěkných cisteren. A když i ty dlouhým suchem se vyprázdní, pak nezbývá než kupovat vodu obyčejně "destilovanou". Bezděčně jsem si na takových místech vzpomínal, jak je člověk přece jen dítkem své země. Na Valašsku bývala mně ve škole nejsilnějším argumentem, když přišel nějaký ogar "umouněný" řečnická otázka: "A copak, ogare, u vás doma kupujete vodu?" A děti se zasmály a myslely se mnou: "Kdopak by vodu ještě kupoval!?"

81          82          83          84          85          86          87          88          89          90