A není o nic lepší ta pozemní havěť. Vtiskla se mně hluboko nejen v paměť, ale i v lýtka ve "frenštátském lese" v Texasu. Chtěl jsem utéci před dusným poledním parnem do šedivého lesíka za kostelem (šedivě vypadají ty lesy, protože ze stromů jejich visí dlouhá mechová tkáň, šedá jako bizarní vous). Procházím se chvilku vysokou, už tehdy v květnu uschlou trávou lesní, sbíraje zajímavé kusy zkamenělých kousků stromových kmenů. Po obědě začaly mne nohy neobvykle pálit - a když pátrám po příčině, vidím pod kůží dobře uschované "verunky", které se tam prokousaly ostrými kusadly. A živé jsem je nemohl dostat ven. A tož jsem musil prolévat dvojí krev: svoji a té žóžele". Ale do lesa už jsem v Texasu nešel nikdy se projít.

Čím je divočejší, t.j. méně zalidněný a oddělený kraj, tím více takových nepříjemností přibývá. První naši vystěhovalci musili ještě nebezpečně zápasit i s jedovatými hady, kteří tu a tam i nyní svým zjevem připomínají bývalou svoji vládu a moc v houštinách pralesu a ve vysoké trávě rozlehlých prérií. Vyprávěl mně vlastenecky nadšený pan farář Rev. Vaníček ve Fayetteville, že ho stál takový boj s hadem celou láhev mešního, zde dosti drahého vína. Jako zloděj se to hadisko vplížilo do sklepa pod faru a když přišel pan farář brát láhev vína do kostela, spatřil nemilý obrázek: Had spirálově kolem láhve otočený, spočíval svojí hlavou na její zátce a liboval si asi ve vůni opojného nápoje. Rána z pušky sice dobře mířená učinila sice konec životu hadího zloděje, ale též v oběť padla celá láhev vína. V jižním Texasu leckdos se vám pochválí "varhánkami" ze zabitých chřestýšů. Ostatně menší hady mají také státy severněji ležící. V Nebrasce u Rev. Bauera chtěl jsem krmit jeho stádo bílých slepic zralými višněmi; měly je velmi rády. Ale sotvaže jsem jim hodil několik hrstí, rozprchl se celý chomáč drůbeže, jakoby do něho střelil. Had se přiblížil, aby si pochutnal na malých kuřátkách. Ale statečná hospodyně - Mařenka - železnými hráběmi zahnala navždy mlsnému vetřelci chuť na takovou kořist. Utloukla ho a slepice, až přestal sebou mrskat, ho rozklovaly.

Horké slunce bez pomoci člověka budí a plodí v přírodě jen divokost a je ovšem i člověku hodně obtížným.

81          82          83          84          85          86          87          88          89          90