do domu nemocného spoluobčané, aby pozdravili nejvzácnějšího Hosta ve své obci a s nemocným spojili své motlitby k Němu. Také pohřby měly vždy ráz upřímně křesťanský v doprovodu společné motlitby a soucitné lásky. Dědina tvořila tehdy jednu velkou křesťanskou rodinu, která dlouho zústávala ušetřena různic a nenávisti sociálního, kulturně-náboženského a politického třídění.

Našly ji ovšem také tyto větry od různých pólů a nafoukaly dost mrzutostí i do rodinných svazků, ale kořeny obce přece zůstaly zdrávy, pokud nebyly vytrhány ze živné půdy křesťanství. To byla ta Boží role, již Bohudíky, Tučín nezradil.

Nebylo snad koutku v našem starém gruntě, kterého jsem nevymetl do svých dvanácti let. Od tmavého "důlku" v komoře, ktery nahrazoval na gruntě sklep, až po vysoký "hambálek" na vrchni hůře (půdě), od maštalky, kde spával pacholek, až po staříčkovu kolnici, kam nás lákávalo stolářské náčiní a umění staříčkovo a strýčkovo. Nic nezůstalo skryto naší dětské zvídavosti, i když jsme nejednou lezli po žebříku opravdu děravém a chromém. A přece už jenom s námahou si dnes obnovuji obraz našeho starého gruntu s jeho šindelovou střechou, žlutavým olíčením a tmavou dolní obrovnávkou, která často odpadávala. Nezaplňoval celou frontu mezi sousedními domy a byl také jinak uspořádán nežli grunt nový. Začínal z horního konce kůlnou, jejíž velká vrata se nedala nikdy tiše otevřít. Pod ní nocovavaly kosiny, vozy, pluhy, radla a různé hospodářské nářadí, zatímco "válec" odpočíval na dědine před domem. Dvojí řada malých okének označovala v dalším pořadí dolní a horní komoru, jednokřídlé dveře - a vedle nich malé okénko - vedly do síně s hliněnou podlahou. Odtud se po schodkách vstupovalo do jediné velké jizby o dvou (myslím) oknech na náves a s jedním oknem do přiléhající tmavé kuchyně. Z ní vybíhala dlouhá pec (pekárka) do jizby a tam šířila příjemné a trvalé teplo ze své výstavby vysokých kachlových kamen. Trámovy strop jizby, vždy droboučko modře postříkaný, dával na svém prostředním trámě hákový závěs pro bílou holubičku, oblíbenou ozdobu tatínkovu, jemuž byla symbolem Ducha Svatého.

1          2          3          4          5          6          7          8          9          10