Když v poslední chvíli pro nemoc odřekl, vydal jsem se na dalekou cestu sám. Maminka v Tučíně činila sice zpočátku námitky, že je už stará (64 let), že sotva se dočká mého návratu a že by přece byla jen ráda, abych ji pochoval tak, jako tatínka. Byly to jistě upřímné slzy, kterýmí provázela své námitky a mně nebylo jinak možno je setřít a maminku těšit, nežli poukazem na vůli Boží. Splníme ji já jako kněz a ona jako matka knězova, když poslechneme přání p. arcibiskupa. A Pán Bůh dá, že se ještě dočká mého návratu z Ameriky.

S jejím požehnáním jsem odejel ještě k poslednímu rozloučení do Olomouce - k nemocnému p. arcibiskupovi Dru Stojanovi. Ležel na pohovce v peřinách, když jsem ho přišel poprosit o velekněžské požehnání. Byl dojat k slzám, když vzkazoval své vroucí pozdravy všem krajanům americkým, ale hned zase zažertoval:

"Pořád voláme od nás do Ameriky o pomoc v poválečné bídě a teď tam přijede takový tlustý panáček (jako já) - co si asi řeknou krajané?" a snažil se při tom usmát.

"Arcibiskupská milosti," odpovídám týmž tónem, "nedopadlo by to lépe, kdyby tam měli uvítat našeho arcipastýře - ostatně - pastor est forma gregis (pastýř je formou stádce)." a líbám ruku, která mně dala požehnání k misijní práci.

"Modlete se, abychom se zase šťastně a zdrávi shledali. A tomu P. Prachařovi v Brémách vezměte hanácké pozdravy (klobásy)!"

U oběda potom zastupoval p. arcibiskupa p. prelát Mayer. Začal svým velikým křížem: In nomine Patris et Filii - ale přerušil latinu a praví: "Pan arcibiskup říkává: Ve jménu Otce i Syna" a tak jsme se pomodlili český otčenáš.

K odpolednímu rychlíku nebylo mnoho času, zavedli mne tedy z rezidence kočárem na nádraží už také pro mnohá zavazadla. K mým těžkým kufrům přibyly ještě balíky apoštolátních diplomů a obrázků a pořádný balík "hanáckých pozdravů." V Brémách měl z nich P. Prachař upřímnou radost. Zasloužil si také té pozornosti apoštolátního předsedy, neboť na jeho přání už pro mne u Lloydu (přepravní společnosti) všechno předem obstaral. Já jsem pak pospíchal do Brém o několik dní dříve, než měla odjet naše loď "Bremen," abych splnil svůj loňský slib a vykonal pro krajany v kostele Panny Marie české misie. Byla to i pro mne dobrá bezprostřední duchovní příprava na dalekou cestu - jakési doplnění předchozích

51          52          53          54          55          56          57          58          59          60