zdálo se jim být nepatrné, jak to bylo i jinde, než se jich ujala pravidelná misijní péče. V Brémách měl už misie český redemtopista (nemýlím-li se P. Forejtník). Ale návštěva u P. Prachaře nebyla bez užitku. Poprvé jsem měl příležitost ocenit jeho nesmírnou práci ve vystěhovalecké kanceláři i v přilehlé, jím zbudované kapli sv. Rafaela. Odjížděl jsem z Brém se závazkem, že tam za rok přijedu na krajanské misie.

Na ostrově Norderney jsem našel ideální ubytování u sester v tak zv. Ludgeristiftu. Z okna své světničky jsem mohl každý večer pozorovat pohyblivý řetěz lodních světel na lince Bremenhaven - Amerika. Netušil jsem tehdy, že ani ne za rok budu se zase opačným směrem se dívat z lodi Bremen k norderneyskému majáku.

Prázdninový tábor katolických studentů na Norderney budil ve mně tehdy skoro závist, co všechno mohli v něm dát svým studentům němečtí katolíci. Tělesné i duševní zotavení, zábavu, sport všeho druhu. Měli najato i letadlo a při tom duchovní život pod vedením nejlepších vůdců - tak rád bych tam chtěl usadit naši čilou skupinu SSS (sociální svaz studentstva) valašskomeziříčskou alespoň na kousek prázdnin! A s nimi snad také někoho z osobností odpovědných za náš studentský katolický dorost, aby se rozšířily obzory a rozmnožila obětavá láska k budoucnosti národa a Církve. Pokud se pamatuji, dostal se z našeho meziříčského SSS přece jeden student (ne-li dva) na Norderney.

Moře mělo vždycky na mně jakousi přitažlivou moc. Tak se stalo, že jsem z Norderney (vlastně z Norden na pevnině) se plavil ještě na osamělý ostrov Helgoland, bědně odzbrojený po světové válce, jakoby vydaný na milost a nemilost ničivým mořským vodám, které podhlodávaly z jeho čedičových bloků celé vysoké útesy.

Dlouho jsem se po příjezdu sháněl po klíčích od katolické kaple na Helgolandu, chtěje nazítří o svátku sv. Petra a Pavla sloužit mši svatou. Našel jsem je konečně u protestantského pastora, který velmi ochotně mně chtěl kapli otevřít, ale nebylo tam ani hostií, ani mešního vína a tak jsem nemohl celebrovat. A byl bych býval měl dobrého ministranta v milém příteli z Valašska p. Dru Ferdinandovi Hýžovi, radovi z pražského ministerstva obchodu, kterého jsem k svému překvapení objevil k večeru v české společnosti mladých pražských doktorů také na Helgolandě. Jeli jsme potom všichni pospolu zpět do Hamburku. Pražáci měli už předem vše objednáno, ale já jsem pozdě do noci nadarmo

51          52          53          54          55          56          57          58          59          60