Přes pohraniční holandské město Venló, kde u vchodu do hlavní třídy vítá příchozího nádherná socha Božského Srdce Páně v pestrém vonném háji růží a květin, dojel jsem už k večeru na poslední stanici do Baexemu. Příjemná byla sice za večerního chladna pěší cesta odtud do velkého jesuitského domu v Exaetenu, ale než jsem k němu došel, odbilo už 10 hodin, kdy všude zavládl noční klid. Po opětovaném zvonění probudil jsem sice vrátného, ale ten musel můj příchod napřed oznámit představenému, aby mně mohl otevřít vlastní budovu řeholního domu. Na štěstí v klášteře už věděli o mém ohlášeném příchodu, přesné datum jsem ovšem nemohl oznámit a tak jsem se dostal na nocleh pod jednu střechu s bratrem, kterého jsem už ráno po mši svaté v domácí kapli radostně překvapil.

Pobytu v Exaetenu jsem rád použil k bližšímu poznání holandského katolicismu návštěvou biskupského města Rermondu a tamějších organizačních ústředí, jednak také jsem zblízka viděl takovou duchovní pevnost Tovaryšstva Ježíšova, jakou byl tehdy jejich velký dům v Exaetenu, dům tiché řeholní obnovy - bratr tam konal tak zv. III. probaci - středisko vědecké a literární práce jesuitských spisovatelů z různých národů. Tehdy tam pracoval také známý P. Przyvara, který později přednášel s velikým úspěchem i na dominikánských filosofických týdnech u nás v Praze.

Vyzbrojen v Exaetenu spolehlivými informacemi rozšířil jsem svůj další cestovní program o zastávku v slavném poutním místě Vevelaeru, kam tehdy právě připutovalo velké holandské procesí na bicyklech. Ve svorné katolické lásce k P. Marii klekali tam v její milostné kapli k vroucí modlitbě němečtí i holandští poutníci a kněžský dům, kde jsem přenocoval, měl výborně organisovanou duchovní péči i pro největší příliv poutníků.

Než jsem odjížděl z Olomouce na porýnské misie, požádal mne p. arcibiskup Dr. Stojan, abych z Porýní zajel také do Brém a kdyby P. Prachař tamější duchovní správce spolku sv. Rafaela pro katolické vystěhovalce do té doby nezískal českého misionáře, abych vykonal misijní pobožnost i u brémských krajanů. Z krajanských návštěv na Porýní jsem věděl, že téměř v každém větším městě Západního Německa pracují naši čeští vystěhovalci. Zastavil jsem se proto cestou do Brém ještě v Osnabrucku, abych u církevních úřadů zjistil krajanskou situaci. Byla smutná - roztříštěné stádečko

51          52          53          54          55          56          57          58          59          60