Mezi gratulanty zaujala ve slavnostním sále Hradu své místo také naše moravská delegace; jejím mluvčím měl býti arcibiskup Dr. Stojan. Viděl jsem, jak ho dlouhé čekání unavuje, jak si stranou odchází opřít aspoň o židli své často bolavé nohy, ale když jsem mu přisunul volnou židli, aby se na ni posadil, hned byl na nohou, jakoby mu nic nebylo a vmísil se s úsměvem do svého moravského houfu.

Byl jsem zvědav, co asi řekne náš gratulant po tolika skvělých projevech nejpřednějších a výmluvných řečníků předchozích. Dr. Stojan nezapřel ani tentokráte svou lásku k cyrilometodějskému Velehradu, ani svůj prostý způsob originální svérázné srdečnosti. Vzpomínal vroucně dávného poměru Nitry, města Metodova, k velkomoravskému Velehradu, zdůraznil požehnání, jež českému i slovenskému katolicismu přineslo apoštolské dílo společných svatých věrozvěstů a přál novým jejich pokračovatelům na přímluvu Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje hojnosti rosy nebeské, aby ve velké zahrádce cyrilometodějské zrálo vždy jen ovoce milosti prvotního štípení velehradského. A to ovoce je sladké. A jeho přesvědčivý důkaz podává Dr. Stojan každému slovenskému biskupu po krásném jablku ze zahrady velehradské, které jim přivezl až do Nitry.

Upřímnost tohoto projevu Stojanovsky prostičkého, ale symbolicky tak hlubokého dojala všechny. Když jsem později slovenským farníkům u sv. Vendelína v americkém Clevelandě vyprávěl také tuto vzpomínku na nitranské slavnosti ve staré vlasti, tak se jim líbila, že jsem ji musel napsat obšírněji do jejich farního věstníku "Osadnika," roč. VI. č. 4 na památku. Až za mořem zněl radostný ohlas nitranské "vysviacky." Město Nitra samo zůstávalo tehdy ještě zahaleno mlhami židovskomaďarské nadvlády. Cestou na Hrad jsem si uvědomil a zjistil, že dosud stojí v průčelí klínovitého bloku domů mezi dvěma rozbíhajícími se ulicemi ona zpupná kavárna, kde nám studentům přerovského gymnásia na první návštěvě Nitry koncem minulého století nechtěli dát ani snídani, poněvadž jsme si je objednávali ve své mateřštině. Zdálo se mně nyní, že od té doby přece jen ohlodal zub času hodně mnoho z dřívější pýchy kavárny, z její zevnější i vnitřní nádhery i z elegance jejího provozu. Ti, co z ní vycházeli a do ní vcházeli, sotva patřili k elitě města či venkova.

51          52          53          54          55          56          57          58          59          60